Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

12) Neděle... samý dobrý zprávy

28. září 2008 v 1:37 | Život anime


Deidara stojí a čumí. Kakuzu utírá nádobí, Hidan vytírá podlahu, Zetsu pomáhá Konan s vařením a Sasori s Itachim sedí za stolem. Zbytek je bůh ví kde.
"Co-cože? J- Jak to myslíš?" odváží se promluvit Deidara.
"Tak jak to říkam...." zvedne se. ".... a teď uhni, mam ňákou práci...." odstrčí Deidaru, který mu stojí ve dveřích.
"V neděli?" zeptá se podezřívavě Deidara.
"Jo." odsekne Itachi a zvadne ruku na rozloučenou.
"Po-počkej!!" rozběhne se za ním. Cokoliv, jenom nezůstat mezi lidma.


Sasori se plouží do svého pokoje. Otevře dveře a spadne mu čelist. Do očí ho praští vánoční výzdoba, reflektory, blikající neony a další podobný vymoženosti.
"Co to- … no to snad ne!" málem se skácí na zem. Ale ustojí to a vydá se prohledávat všechna zákoutí pokoje.
"Kde seš ty skrčku malej!" nadává při prohledávání skříní a šuplíků.
"Cos to proved s mym-"
"Ahoj, Sasí-chan, jak se ti líbí nová výzdoba?" vybafne na něj Tobi odněkud z neznámého kouta pokoje.
Sasorimu nabíhají žíly na všech možných místech a pěsti se nemůžou dočkat, až do něčeho praští.



Vylezla z koupelny zabalená v ručníku. Vlezla do pokoje, postavila se ke skříni a otevřela jí. Ucítila za zády slabý pohyb vzduchu, jako by někdo prošel. Jak by se sem proboha někdo dostal? Vycítila něčí přítomnost. Prudce se otočila a chtěla dotyčnému jednu vrazit. Ten jí ale ruku chytil a přitlačil ke zdi.
"jau!" ucítila prudký náraz do zad. Z bolesti měla zavřené oči. Ještě jí ta osoba drtila už tak rozdrcenou ruku.
"Pusť.." vzhlédla a nebyla schopna doříct svojí prosbu. Právě hleděla Itachimu do očí. Přestala vnímat okolí, dech se jí zrychloval a hlavou se jí honila jediná otázka, na kterou se ale neodvážila pomyslet. Může být platonická láska oboustranná? To rozhodně nebyla otázka, která se honila v hlavách diváků a čtenářů. Těm se honí otázka jak se tam dostal. Ale tak... možností je mnoho.... okno.... dveře.... teleportace.....


"Ale Sasí-chan!!!" Tobi ve vzduchu kope nohama.
"Jak mi to říkáš! Kdo ti to dovolil?! A co tady vyvádíš!?" nadává Sasori.
"Já... chtěl jsem... aby se ti v našem pokoji líbílo..."
Sasori se zarazí. "V... NAŠEM?!! Co to má znamenat?"
"Nechám tě tu bydlet se mnou..."
"COŽE?? Necháš mě bydlet v MYM pokoji?"
"Už není tvuj... tady se to píše.... zdědil jsem tvoje místo v Akatsuki..."
"Tak dost! Padam ocať! Sežer si ho!" práskne deřma.


"To bolí..." sašeptá Midori, jakmile zase začne vnímat bolest. Itachi povolí stisk, ale drží jí pořád u zdi. Ani výraz se mu nezměnil. Bála se toho, co teď hodlá dělat. Nebo co nehodlá udělat. Možná chtěla, aby to udělal, ale teď se toho bála. Když zase začala vnímat.... nějak často přestává vnímat... zjistila, že už moc nechybí.
"Nedělej to..." zašeptala rychle.
Vůbec si jí nevšímal. Ignoroval její slova, jako by nic neřekla a políbil jí.
"Promiň..." zašeptal, když se odtáhl.
Midori ho naštvaně odstrčila. Probodávala ho pohledem. "Říkala sem ti, ať to neděláš..." šla blíž k němu. Když už byla těsně u něj, zabodla svůj pohled ještě víc do jeho očí a strčila ho na postel.



Ozve se klepot.... ježiš, to je zase slovo. Nic. Znovu. Nic. Sasori opatrně stiskne kliku a otevře dveře. Vplíží se dovnitř, jako nějaký zloděj.
"Deidaro?" zavolá opatrně do místnosti. Místnost je docela rozlehlá. Ostatně jako každý pokoj. Kdo ví, proč jsou všechny ty pokoje vybaveny minikuchyňkou, když v sídle je jedna velká kuchyň.
"Ahoj, co tu děláš?" vybafne za ním.
Sasori se s výkřikem otočí.
"Co blbneš?" podívá se na něj zkoumavě. "Běž se posadit, udělam čaj." ukáže za sebe.

Za chvíli už přichází s dvouma šálkama asi toho čaje, i když to na první pohled poznat neni, co to je.
"Tak, co je to za problém?"
"Tobi..."
"To je muj problém..."
"Nasáčkoval se mi do pokoje...."
"Já měl dojem, že se mu ve sklepě líbí..."
"Co se dozvěděl, že sem umřel, se rozhodl po mě všechno zdědit.... Vyvěsil tam vánoční ozdoby..."
"A po mě chceš co? Pomoct to sundat?"
"Ubytování." vypadne z něj. Deidara se málem utopí v čaji.
"Klidně se složim do šuplíku..." začne si vymýšlet argumenty, když vidí Deidarovo reakci.
"To... ty.... chceš... ehm..." přes kašel nemůže dát dohromady větu. Když se uklidní, prohlásí.
"Jdem za šéfem a nějak to vyešíme...." zvedne se a odnese šálky.



Midori otevřela oči. Koukala do zdi. Neodvážila se otočit. Ruka se pomalu sunula na místo vedla ní. Nic. Oddechla si a rozvalila se po celé posteli. Pomalu se zvedne, hodí na sebe nějaký triko, zavře se do koupelny a zapne sprchu.



Sasori, Deidara a Konan stojí u Peina v pracovně. Deidara se mu opírá o stůl. Sasori a Konan stojí v pozadí... na okrasu.
"Přestaňte tu kvílet!" pronese v pohodě Pein a neodtrhne oči od nějaké knihy.
"Ale šéfe..." opře se Deidara ještě víc, div se deska stolu nezlomí.
"Seberte se, vypadněte, nebo budu střílet!" zařve, práskne do stolu a všem se z toho naježí vlasy a rači zmizí. Pein se zase posadí a začte se. Nevšimne si, že Konan tam zůstala a teď si sedla naproti němu.
"Co děláš?" oslovila ho troufale.
"Důležitě koukám do diáře.... vypadněte z mojí kanceláře..." zarecituje hrdě Pein a neodtrhne oči od diáře... prej....
Konan si povzdechne.

"To je zlý!" vstoupí do místnosti Itachi. "On si koupil Čínský lyže..."
"Sakra, ty Vietnamci sou snad všude..." protočí oči Hidan.
"Kde chce proboha v létě lyžovat?" zeptá seDeidara.
"Ale na těch se nedá jezdit!" poznamená Itchi.
"A hodláte mu to říct?" zašklebí se Zetsu, ale doufá, že ne, ať si na to přijde hezky sám.
"On to ale ví..." zkazí mu radost Itachi.
"A hodlá je prodat?" zbystří Kakuzu.
"Ale néé!! On si nekoupil lyže na lyžování! Ale zpívající!" ukáže před sebe CD obal s nápise Chinaski.

"Kolegyně, prosim vás, co děláte? Pracuje se -"
"Přestaň! Já vim..." přeruší ho Konan.
"Tak vypadněte, na co tady čekáte?" pokračuje si Pein ve svém.
"Musím ti něco říct..."
"Rád bych slyšel nějaký dobrý zprávy..." Pein se nepozastaví nad ničím.
"Jsem těhotná." vybalí na něj.
"Doneste mi někdo trochu kávy!" zařve zase pokračování. Pak se zarazí.
"Cože?"

"Tak co? Co tam řeší?" vyzvídá Deidara na Zetsuovi, který se snaží poslouchat za dveřma.
"Jak je můžu slyšet, když mi do toho fut kecáš!"

Najednou se dveře otevřou, Zetsu přepadne dovnitř do pracovny. Pein si ho nevšimne a zašlápne ho. Celým sídlem se ozývá.... "Já jsem vedoucí! Já jsem king!"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama