Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

30) Merry Christmas and Happy... END!!!!

31. prosince 2008 v 0:03 | Život anime




Deidara leží v posteli zabalenej do deky a pořád se klepe.
"Můžeš mi vysvětlit, proč lezeš do vody? Není zrovna vhodná doba na koupání!" vynadá mu Sasori a sáhne mu na čelo.
"Ssssklappni! Jjjá ttam ssspadnul!"

Agina mezitím vypráví, jak zápasili s kaprem...
"... a pak udělal vžžžžum! A plác! Na led... a hop a skok a už byl u mě. A já udělala chňap! A bylo po něm! Ale přežil to a utek... a pak Deidííí vzal vrtačku a křach! A křup! A šup do tašky!"
Pak nasadí hrdej výraz a čísi ruka jí pohladí po vlasech.
Deidara pořád klepe zubama. Sasori mu vyndá teploměr, podívá se na něj a vypne ho.
"Hmm... musíš se... z toho vyležet! Konan tě taky nechá zítra v klidu... dokud jí nepřijdeš na oči."
"Bezzzva! Do ssmrti nevylezzu z posstele!" zamumlá Deidara.
Sasori ignorujíc tuhle větu se odebírá ke dveřím.
"Tty někam jdeš?" zeptá se ho Deidara.
"Spát," odpoví Sasori.
"A-Ale... já... jsem ttady..."
Sasori se pousměje "Proto jdu vedle..."
"Cooo?!"
"Dobrou!"


Vánoce se blížily víc a víc. Až jednou... skutečně nastal Štědrý den. Svítalo, nasněženo bylo dost a na všech kalendářích bylo nebo se teprv objevilo číslo 24.

"ááá!! Hráblo ti? Co blbneš?" Midori se směje a oprašuje si bundu. "Pako!"
"Jsou Vánoce, ne?" Itachi jí chytí okolo pasu.
Zvedne k němu hlavu. "Vánoce, nevánoce... nemam pro tebe dárek... asi budu muset...skočit domů něco-"
"No... mě stačí pohled-"
"Fajn, pošlu ti pohled... nebudu muset platit zpáteční cestu... I když... mezisvětovou poštu asi ještě nevynalezli, co?"
Itachi se jí nakloní ke krku. "Ty víš co myslim, že jo?"
"Jasně!" odpoví a položí mu hlavu na rameno.
Chvíli takhle je a kouká do blba.
"Ty spíš?" zeptá se po chvíli ticha Itachi posměšně.
"Ne, já jen... možná..." zvedne zrak k němu. "... možná pro tebe přeci jen něco mam..."
Narovná se a Itachi si jí prohlídne, jako by hledal, jestli nemá něco po kapsách.
"... ale... budu si pro to muset-"
"Nikam!" přeruší jí a zase si jí přitáhne.
"Ne, počkej!" vykroutí se. "K Tsunade..."
"Co dělá Tsunade s dárkem-"
"Uvidíš... počkej tady..." rozhlídne se kolem. "Támhle na lavičce."
Itachi se přesune k lavičce, shrábne z ní sníh a sedne si.

Vymysli si další příběh,
kdy Ježíšek s dárkem přijde,
než jdem spát,
spát, spát spát...

Doběhla před dveře Hokage a sahala po klice. Pak se zarazila a zaklepala. Pak se nadechla a vstoupila do místnosti. Tsunade se mezitím otočila a snažila se, aby jí z úst nevyšel nějaký neslušný výraz nebo prapodivný zvuk.
"Dobrý den," pozdraví a přejde ke stolu. Hned pokračuje "Potřebovala bych... ten papír."
"Papír? Jaký papír?"
"Ten muj... papír."
"Ty myslíš... TEN papír?"
"Jo, ten... bílej, s černýma písmenkama..."
Tsunade začne prohledávat věci. Ani neví jak, ale nakonec jí podává přeloženej bílej papír.
"Tak a mohla byste ho nějak zabalit..." začne vyprávět a Tsunade vezme obálku.
"... a nějakou pěknou ozdobu, že jo? A taky..." Tsunade tam picne razítko a odkašláním jí přeruší.
Jak spatří dopis v obálce a s razítkem, ukápne jí kapička. "Eh..."


A v krcálku se zdobí stromeček.
"Kdo chce oběd?" volá z kuchyně Konan a Deidara hází zástěru do koše.
Do kuchyně se okamžitě nahrne celá banda. Kašlou na zlatý prasátko...
Sednou si okolo stolu a čekají, až před každým přistane talíř, ze kterého se line vůně. Nebo je to snad pára?


Itachi se zvedne.
"To je dost!"
"Promiň, ona se zakecala..." hodí omluvnej výraz a podá mu obálku.
"Jenom si sedni," strčí ho zpátky na lavičku, když postřehne, že se zvedá a pak si sedne vedle.
Itachi se podívá na obálku. Na chvíli si pomyslel, že to s tím pohledem myslela vážně, ale když jí otevřel, našel tam papír. Tsunade mu posílá dopis? Otevře ho a začne číst.
Náhle se zarazí a polkne. Podívá se na osobu vedle sebe.
"Ty?"
"Jo... ty taky..."
"A-ale vždyť... to přece.."
"Eh, podívej se na datum..."
Poslechne, přečte si čísla v rohu a vytřeští oči. "Cože? To... to je přece..." zvedne se a zamíří pryč.
Okamžitě vyrazí za ním, aby ho dohnala.

Noc nečeká

Čas Vánoc je v nás,
čas lásky a krás
se do ticha líně choulí dál

Když už se blíží domů, něco jim běží naproti.
"Mamííí!!" přiběhne Midachi a táhne jí, aby šla rychlejc.
"Sasuke už mě to naučil!" pochlubí se nadšeně. "Už to umim i zrušit!" zazubí se a pak si všimne blbě zírajícího Itachiho.
"Ahoj!" zazubí se na něj. Toho, že je naprosto mimo si všimne, až když jí chytne za rameno a obejme jí.
"C-co to- proč mě ty a Sasuke najednou tak objímáte?"
Naruto a Sasuke vyjdou ze dveří.
"Ahoooj!!! Pojďte dovnitř!! Bude oběd!!" zařvou a Midachi hned přikluše.
"Je ti jasný..." Zvedne se Itachi a postaví se do výhledu. "... že teď už tě nikam nepustim..."
"Naprosto."

Čas Vánoc a snů,
čas všech zázraků
nám přinese víc, než sám sis přál

Den se pomalu ztmavoval a přicházel večer. Večer rozbalování dárků. Který se pomalu měnil v noc. Zase sněžilo, i když už bylo nasněženo.
Děti si nadšeně hrajou s dárkama. Deidara je ne moc nadšeně pozoruje a přitom si hraje se svou novou zástěrou.
"Dei?" ozve se za ním.
"Hmm?" zareaguje, aniž by se otočil.
"Já... vím, že je pozdě, ale... můžeš jít, prosím, ven?"
"To je to tak tajný?"
"Ne, je to... moc velký..."
Sasori vede Deidaru, který má zavřený oči, za ruku ven ze dveří. Zastaví se a pustí ho.
"Můžu?"
"Ještě ne!"
Sasori popojde dva kroky dozadu a zmáčkne jakýsi tlačítko. Ihned se ozve podivný zvuk a ten spolu s bliknutím donutí Deidaru sebou trhnout, protože se lekne. Když zjistí, že to nic není, oddychne si. Když se ale podívá pozorněji pod strom, od kterého to šlo, otevrou se mu ústa, oči, možná i uši a skoro zapomene dýchat. Pomalu si před otevřená ústa dává ruku. A k tomuhle se nehodí nic jiného než...

Kastle je dílem všech múz
když uhání slyším těch pár koní blůs
tak zpívá můj nový vůz..

"To- to je...?" vykoktá ze sebe Deidara. Ještě chvíli tam stojí a pak se zkusí pohnout. Udělal jeden krok. Druhý. Výborně! Třetí. Natáhl ruku a prsty přejel po kapotě. Pořád nevěděl, jestli se mu to nezdá. Když si takle pohladil celý auto, otočil se na Sasoriho a pomalu šel k němu.
"Sasori... to je..."
"Strejdo Deidííí? Ty si tady? Všude tě hledam, já-" přeruší jí Deidarovo škrtící objetí.
"Agísku... máme autíčko!"
"Ty máš auto?" zeptá se nadšeně s hvězdičkama v očích. "To pojedeme na prázdiny, že jo?"
"No jasně!" zazubí se na ní. "A víš co?"
"Ehm!" Sasori mu poklepe na rameno a Deidara se zvedne.
"Ano, Sasori no Danna?" otočí se s výrazem naprosté úcty obdivu. Kouká na něj jako na Boha všech Bohů. Sasoriho to na chvíli zarazí.


Naruto stojí v koupelně a přehrabuje se ve skříňce.
"Sasuke?"
"Ano?" přijde za ním, aby nemusel tolik křičet.
"Na Silvestra jedem k našim," oznámí mu a Sasuke se div neskácí na zem.
"Panebože..." zamumlá si pro sebe.
"Tak se na to nějak... připrav..."
"Obávám se, že to asi nejde..."


Deidara se Sasorim sedí v autě a líbají se. Deidara má jednu ruku na volantu a druhou na Sasoriho tváři a prsty ve vlasech. Sasori je má obě na Deidarovi. Jednu ve vlasech a jednu na rameni.
Když se od sebe odlepí, s úsměvem se zaboří každej do svý sedačky.
"Tak... kam pojedem?" promne si ruce Deidara a položí je na volant.
"Deidaro?" promluví Sasori náhle velmi vážně a chytne ho za ruku. Deidara z toho šoku není zatím schopen slova. "Já... myslím, že... už bysme spolu neměli chodit..."
"Cože?"
"Jsme už dost starý na to, aby-"
"Co pořád máš s tim věkem?"
"Tak jsem to nemyslel... Měli bysme-"
"Takže ty... tohle všechno... to bylo... definitivní sbohenm?"
Sasori sebou trhne. "Co to meleš?"
"No... říkal jsi..."
"Dei!" obejme ho, aby mu dokázal, že takhle to rozhodně nemyslel. "Tys mě nepochopil..." zašeptá.
"Ani jsi nemoh, když mě nenecháš mluvit..." pořád ho hladí po zádech a ve vlasech.
"Já..." narovná se, protože ho tlačí páčky a podívá se mu do očí. "... možná ti to přijde úplně zbytečný, ale... takhle mám pocit, že mi tě každej může ukrást..."
Deidara si ho jenom nechápavě prohlíží.
"... chci aby... aby všichni věděli, že... že patříš ke mně... teda.. že my dva... patříme k sobě..."
"Ale to už ví všichni..."
"Ale já chci... aby to bylo... vidět... hned..."
"Po-počkej, ty... ty myslíš..."
"Ano, Deidaro... myslím tohle..." otevře přihrádku a vyndá z ní krabičku, kterou otevře a ukáže jí Deidarovi.
Deidara dnes už podruhé otevře celý obličej.
A k tomuhle se zase hodí originálek.... i když vůbec nevim, co to znamená v překladu...

SENTI NELL'ARIA C'E GIA
LA NOSTRA CANZONE D'AMORE CHE VA
COME UN PENSIERO CHE SA DI FELICITA

"Sa-sori to... to je.... to myslíš vážně?"
"Naprosto..."
"A- Já... já tě miluju..."
Sasori se usměje. "Bezva, tak jedem?" zaboří se do svý sedačky a zapne pás.
"Jo, jedem.." taky se zaboří.
Sasori se na něj otočí. "Tak jeď..."
"Co? Jo, vlastně!" zapne si pás a položí ruce na volant.
"Nezapomněl si snad řídit, ne?" ujišťuje se Sasori, když ho tak pozoruje.
"Néé, jasně, že ne!" nadechne se, nastartuje a vyráží.
Popojedou pár metrů a zastaví se. "Kam že to jedem?"
"Hele jeď... já ti budu říkat..."
Tak se zase rozjedou pryč.



Tma.
"Bezva... už můžem?"
"Jasně!"
Rozprostře se světlo. Naruto otevře dveře a za nimi se odehrává párty. Přijde je přivítat Minato s kornoutem na hlavě.
"Vítám vás, pojďte dovnitř, čeká se už jenom na vás!"
Midori zůstane stát přikotvená ve dveřích s otevřenou pusou.
"Na- mikaze... Minato..."
"Á, ty budeš ta holka, co o ní Sasuke mluvil.."
"Já nic neřek!" brání se Sasuke.
"Téda... vy jste mnohem hezčí než na obrázkách..."
"Éhe.. díky..." podrbe se za hlavou Minato.
"NO! Asi bysme měli jít, překážíme!" Chytne jí za ramena Itachi a odtáhne jí dovnitř.

Teď stojí všichni okolo stolu. Ano, všichni. I děti. Ty co umí stát. Yumiko je v postýlce jen kousek od stolu a Saki v sedátku. V přepočtu je tam... no... hodně lidí. Takže všichni stojí okolo stolu a skandujou: "DeiDei! DeiDei! DeiDei! ….."
Deidara se po všech rozhlíží a tváře se mu začnou zbarvovat do růžova. "J-Já?? Ale já přece..."
"Ale notak... to zvládneš..." poplácá ho Sasori po zádech.
"JÓ! Strejda Deidí je nejlepší!" pozvedne Agi svojí skleničku s džusem. Ovšem Negii si to nemyslí a začne jí provrtávat pohledem a u toho potichu vrčet.
"Eh.. no, tak... Všichni víme, jak se máme mít, ne? A byl to Silvestr, jak má být, co? A takže... ať ten novej rok... je lepší než vepřovej bok! Ups, to asi ne... tak...." pár lidí už se začíná chytat za hlavu. "... prostě ať se tu zase sejdem.... za rok.... ve zdraví i v chudobě... dokud nás smrt nerozdělí, amen! Teda..."
Pein ho přeruší hlasitým odkašláním. "Já myslím, že to stačí... bylo to... no... dost výstižné.. tak... já už bych si připil!"
Ostatní nic nenamítají a tak si přiťuknou.

Venku bouchá ohňostroj.
A už se ozývají první tóny titulků...










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama