Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

7) Neboj se

1. února 2009 v 14:46 | Pomáhat a chránit






"Saki... běž spát..." hlesne Negii. Ucítí, jak jí Hidan pouští a přesouvá se k druhé zrzce. Uvidí, jak si před ní kleká a dostane strach. Kdo ví, v jakym je stavu a co v něm je schopen udělat.
"Hidane, padej od ní!"
"Strejdo, proč tak smrdíš?"
"Saki, běž spát!"
"Já se bojim... něco tam je..."
"Kde?" odstrčí Hidana a podívá se na ní.
"Nahoře," pípne zrzka.
"Tak pojď, půjdem se tam podívat," vezme jí za ruku a vydá se s ní nahoru.

Midachi sedí v pokoji, který osvětluje jen obrazovka monitoru a lampička na stole, u kterého sedí. Našla jedny velmi zajímavý texty, který teď stahuje a ukládá. Při prohledávání vyměnitelného disku narazí na jednu složku s obrázky... jsou to obyčejné obrázky z internetu, s SA tématikou na téma Naruto. Jen tak letmo to prochází, dokonce i nad ItaDei a ItaSasu se nijak nepozastaví, jenom se jí pohnou koutky úst, ale jede dál. Pak ale narazí na něco, co nečekala. Na obrazovce se objeví obrázky Itachiho. To by jí ještě nepřišlo tak divný, kdyby nevypadaly tak skutečně a tak jako naskenovaně. A měly podpis MM. Zírala na obrazovku s otevřenou pusou. Zatřepala hlavou a zavřela prohlížeč. Uložila vše potřebné, zmáčkla tlačítko a sklopila obrazovku.



Ráno... Hidan sedí v kuchyni za stolem a drží se za hlavu. Kolem něj projde Negii a otevře lednici. Když jí tak vidí, má divnej pocit, že něco zvoral. Ani ho nepozdravila.
Negii si z lednice vzala jogurt a zase jí zavřela. Vzala si lžičku a opřela se o linku. Nenápadně sledovala Hidana. Ten poprvé za tu dobu zvedne hlavu a podívá se na ní.
"Kdo ti dal přes hubu?" zeptá se, zaboří lžičku do jogurtu a začne ho pomalu míchat.
"Nikdo," odsekne Hidan a uhne očima.
"Nikdo? To sis dal přes hubu sám?" zeptá se posměšně a strčí lžičku s jogurtem do pusy.
"Praštil jsem se o futra," zasyčí a založí ruce na prsou.
Negii se odlepí od linky. "Včera jsi říkal něco jinýho," připomene mu a sedne si na stůl. Hidan nestačí zírat. "a vůbec... ses choval nějak divně..." dodá a zadívá se na lednici. Přehodí nohu přes nohu a jenom koutkem oka sleduje, jak Hidanův zrak kopíruje její křivky.
Ušklíbne se. "Já to věděla!" zasyčí a praští ho po hlavě. "Perverzáku!"

V Narutově kanceláři zase oxiduje Shinami. A Naruto se musí tvářit, že jí poslouchá. Povzdechne si. "Že tě to baví," zakroutí hlavou a dál se věnuje papírům.
"Baví!" přikývne Shin. Ozve se zaklepání a následné otevření dveří.
"Ahoj, můžu si-" jen co Midachi vstoupí do místnosti a promluví, Shinami se začne vařit krev. Její přítomnost jí očividně víc než sere. A nenapadá jí nic lepšího, než to dávat viditělně najevo.
"Ty ne!" skočí jí do řeči. Midachi se otočí za hlasem. Kdyby nepromluvila, asi by si jí ani nevšimla. Ironicky se usměje. "Promiň, ale tebe jsem se na nic neptala," a otočí se zpátky na Naruta.
"Mohla bych si něco vytisknout?"
"Jasně, tiskárna je vedle," ukáže někam za Shin. No bezva. Nadechne se a chystá se kolem ní projít. Jenže Shin se jí přisune do cesty. "Ani náhodou!" založí ruce, hodí nohu přes nohu a opře se o opěradlo kolečkové židle.
"Uhni skrčku, nemam na tebe čas," zavrčí na ní a odsune jí.
Shin se ještě víc rozzuří, ale Naruto po ní něco hodí. "Uklidní se!"
Rezignovaně jí pustí dovnitř. Midachi vejde do místnosti a nechá pootevřené dveře.
Shin se vrátí k rozhovoru... monologu.... "Víš, dneska bych mohla zkusit třeba-"
"Víš... něco ti poradim.... určitě mu to udělá radost," mrkne na ní a Shin se rozzáří oči. Že by se konečně přidal na její stranu?
"Vážně?" pobídne ho natěšeně.
"Dej mu pokoj!"
Shinin výraz se změní naa vařící se konvici.
"Copak nevidíš, že tě nechce?"
"Uhm, to si jenom myslí!" zvedne ukazováček povýšeně.
Naruto protočí oči. "Jak si můžeš bejt tak jistá?" pořád nechápe, že jí to ještě nepřestalo bavit.
"Víš... je to osud," zazubí se. "je to psaný ve hvězdách..." zasněně se zadívá do stropu. "... chci říct... v kartách!" znova se zazubí, tak nevidí, jak Narutova čelist skončila na stole.
Midachi vedle sice tiskne texty, co včera našla, ale tohle nešlo neslyšet. Musela nad tím zakroutit hlavou a protočit oči.
"Ty sis vykládala karty?"
"Ne, byla jsem u kartářky!"
"Ty seš pako, ty tomu věříš?"
"Když je to v můj prospěch, určitě!"
Naruto to musí chvíli rozdýchávat. Nechce se mu věřit, že by... ale když ona tomu tolik věří, proč toho nevyužít?
"Hele, tak tím spíš, bys ho mohla nechat... to přijde samo, nemyslíš?"
Shinami se jenom ušklíbne. Moc dobře prokoukla jeho marnej pokus. "Čím dřív, tím líp!"
Naruto už se snaží něco říct, ale přeruší ho Midachi. "Tak, hotovo... díky!" Naruto jenom kývne hlavou. Když Midachi prochází okolo Shin, něco se jí náhodou připlete pod nohy a na okamžik ztratí rovnováhu. Ale podaří se jí to vyvážit a narovná se. Shin se nasupí, že jí plán nevyšel a ona si nenamlela tu svojí prořízlou drštičku, ale všimla si papíru, který padá na zem.
"Něco ti upadlo," oznámí posměšně a sehne se pro to. Ne kvůli tomu, že by jí to chtěla podat, ale proto, aby zjistila, co to je. Sebrala papír ze země a otočila ho. Málem dostala infarkt. Naskytl se jí pohled na Itachiho a jeho dokonalý tělo. Zůstala zírat s otevřenou pusou. "To... to je..." nenacházela správný slova a opatrně přejížděla prsty po obrázku. Její Itachi se sexy pohledem, v sexy póze a dokonale vypracovanym tělem. Dostala se až k nápisu MM. Hrklo v ní. "Cože?" probleskne jí hlavou. "To neni možný!" podívala se na Midachi, která jí papír okamžitě vytrhla z ruky.
"Dej to sem!" zavrčela a v očích se jí mihnulo něco divnýho. Alespoň Shin to tak připadalo. V tu chvíli si myslela, že z ní dostala strach. Zatřepala hlavou. Ona nikdy! A už vůbec ne z ní! Zamračila se, aby dala najevo, že jí se jí vystrašit nepovede. Midachi se posměšně ušklíbne. Tohle jí vážně pobavilo. Ale už se tu nemůže zdržet, takže se otočí a vyjde z místnosti.

Konan lítá po domě jako splašená. "Kde je Zetsu!" šílí a vypadá to, že za chvíli skončí v blázinci.
"Tady jsem!" ozve se ode dveří. "Byli jsme na procházce," vejde do místnosti muž.
Konan si oddychne. "Děti moje!" přiběhne k Zetsuovi, kderý dvě miminka schoval každé do jedné poloviny masožravky. Podle dupaček a peřinek to vypadá na holčičky. "Už jsem si myslela, že jste se mi ztratily," každou pohladí po tvářičkách, ale nechá je spát, očividně se jim tam líbí.
"Kam by se ztrácely, vždyť ještě neumí pořádně chodit," snaží se jí uklidnit Pein. "... a jak to tak vypadá... hned tak to umět nebudou." dodá při pohledu na Zetsua.
"A ono by to vadilo? Máš jich tolik, že by se to ani nepoznalo," utrousí poznámku Kakuzu.
"Ty jenom žárlíš, že tebe si žádná neoblíbila, co?" rejpne si do něj Hidan.
"To určitě!" ušklíbne se Kakuzu a zmizí v útrobách vedlejší místnosti.

Midachi sedí v křesle a čte si ty papíry, co si vytiskla. Teda... jenom jeden drží v ruce, zbytek je na stole. Je do toho tak zabrana, že je přímo propaluje pohledem. A to doslova. Netrvá to dlouho a papír začne hořet.
"Háááá!!!" lekne se a rychle čapne první věc, sklenici s vodou, a papír poleje. Oddychne si a za chvíli za ozve zvonek. Vybelhá se z křesla a jde otevřít. Zase ten zelenej šašek ze včerejška.
"Dobrý den, slečno!" pozdraví s úsměvem. "Tady mi to podepište," podá jí tužku a papír.
"A tady je druhá várka!"
"Díky,"
"Poroučím se," ukloní se Gai, ale to už mu jsou zavřeny dveře před nosem. Midachi protočí oči a zároveň už po několikáté dneska vydechne.
Odtáhne kufr do pokoje, tam ho nechá, obleče se a vydá se ven.

Tam si jí všimne ten druhej zelenej šašek, co ona ještě neví, že je taky zelenej a přiběhne za ní.
"Dobrý den, slečno!" vyštěkne neuvěřitelně naděeně. "Nechtěla byste někam zajít? Třeba na večeři?" Midachi má co dělat, aby nechytla barvu jako má jeho kombinéza. Odkašle si a omluví se.
"Víte... já... mám teď dost práce a... náročnej trénink, takže... třeba někdy..." NIKDY! Dodá si pro sebe.
"Ale jistě, tak to plně chápu," Midachi si oddychne. Zase. To bylo docela snadný. "Ale kdyby jste přeci jen potřebovala s něčím pomoct..."
"Jistě... velice si toho vážím, ale... zatím to není potřeba..." nervózně se zazubí. "A nejspíš nikdy nebude!" dodá si zase pro svůj klid.
Rock Lee se tedy rozloučí a zmizí. "Slizoun jeden!" uleví si Midachi. "Vlastně druhej!" uvědomí si při vzpomínce na podlejzavýho pošťáka. Zakroutí nad tím hlavou a pokračuje v cestě.

Jak se tak prochází, zahlédne v dálce postavu. Zamračí se a rozhodne se za ním skočit. Je tam sám, tak snad nic nehrozí.
Itachi sedí na kameni kouká do blba. Vypadá to, že o něčem přemýšlí. Uslyší zašustění listí a otočí se. "Ty?" podiví se a postaví se před ní.
"Nejspíš," odsekne.
Itachi se nějak zasekne a prohlíží si jí. Je jí tak podobná...
"Co tak zíráš?" vytrhne ho z myšlenek.
"Nic, jen... Kdo jsi?" nedá mu to a znova se musí zeptat.
Midachi se ušklíbne. "Neboj, věechno se dozvíš," začne tajemně. Donutí Itachiho, aby se jí díval do očí. Pak pokračuje. "Připrav se, bude to pěkně bolet!" Itachi už chtěl uhnout, ale ona byla rychlejší. A teď hleděl přímo do rudých očí.
"Cože?" bylo to poslední, co mu blesklo hlavou, než se ocitl ve tmě.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomoko ^^ Tomoko ^^ | Web | 22. března 2009 v 1:44 | Reagovat

Hehe Uchihačka? :D to bude incesth? :DD woow xDD tohle dílko mě pohlcuje čím dál víc xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama