Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

8) Přestaň!

21. února 2009 v 15:38 | Pomáhat a chránit






"Kde to jsem?" otevřel oči a viděl... vlastně neviděl nic. Jenom tmu. Ale začal slyšet. Kapající vodu. Kapky padaly v pomalých intervalech, ale pokaždé z jiné strany. Nic ale nebylo vidět. Po chvíli ucítil lehký závan větru.
"Itachi," prolítlo mu tiše kolem ucha. Hrklo v něm. Ten hlas. Proč takový tón. Co se to děje?
"Itachi," uslyšel znovu, tentokrát z větší dálky. Ten tón byl zvláštní a vůbec se mu nelíbil. Zase vítr a s ním i hučivý zvuk. Chytil se za hlavu. "Dost! Co po mě chceš?"
"Teď už vůbec nic!" zazní odpověď a slovo nic zní ještě dlouho jako ozvěna. Ozvěna, která rve uši.
"Ááááá!!" drží se za uši a má pevně zavřený oči.
Po chvíli všechno utichne. Pomalu otevře oči a zkusmo si sundá ruce z uší. Když se nic neozývá, dá ruce podél těla a rozhlídne se kolem. Pořád stále stejná tma. Opět lehký vánek a kapající voda. "Itachi," zase ten šepot. "Proč?" další kapka.

Nruto se unaveně položí na židli a protáhne se. Něčí ruce mu přistanou na ramenech.
"Hn?" otevře oči a zakloní hlavu. Jeho pohled se střetne se Sasukeho. Usměje se, zavře oči a spokojeně zabručí. Opře si hlavu a prohlásí... "Přesně to jsem potřeboval..."
V tom se rozrazí dveře.
"No to snad ne!" zakleje, aniž by otevřel oči. Protože takhle otevírá dveře jen jediná osoba.
"Kde je!!" zaječí Shinami na celou kancelář, div ne budovu. Sasuke si bůhví proč zakrývá obličej.
"Kdo zas?" zeptá se jí.
"Notak... že ho tady schováváte!"
Sasuke a Naruto se po sobě podívaj. V očích jenom nevyřčené slovo... magor.

"Hele... nech toho! Nemůžem si normálně promluvit?"
"Mluvit? Nechci s tebou mluvit!"
Ozve křik. Otočí se za ním, jako by si myslel, že tam někoho uvidí.

Docela poklidná kuchyň, kde si jenom Deidara nalejvá do skleničky pití.
"Deidaro? Kde jsou všichni?" objeví se ve dveřích Sasori a rozhlíží se okolo.
Deidara jenom položí skleničku na stůl a připlácne ho k lince. "Heh? Co to-"
"Víš," zašeptá cestou k jeho obličeji. "od tý doby, co ses vrátil... mam zvláštní nutkání..." jednu ruku si opře vedle něj a nahne se blíž. "... tě znásilnit!" zasyčí mu do ucha.
"He-hele, počkej ty bej-" Sasori je nucen zalapat po dechu Deidarovou rukou ve svých kalhot.
"-ku," vydechne nakonec.
"Hm... tak nenos to červený triko... jestli ho ještě jednou uvidim, tak ho rozdrbu!"
"D-Dei-" Deidara ho umlčí polibkem. Začne se sunout níž a jedním rychlým tahem mu stáhne kalhoty. Na nic se ho neptá... Sasori z toho šoku zareje prsty do linky a nadechne se přes zatnutý zuby. Po chvíli se mu začnou podlamovat dolena. "Dei-da-ro.." sesune se na zem. Deidara se na chvíli zvedne a políbí ho. Po chvíli vytřeští oči a tlumeně vykřikne.

Tma. Smích. Vítr. Děšť. A hlasy.
"Proč je ten měsíc červenej?"
"Je od krve,"
.....
"A vrátíš se?"
"Neboj, přijdu brzo..."
......
"Slyšíš mě? Vrať se k nám..."
.......
Slyšel hlasy, ale nevěděl, komu patří. Ani nevěděl, o co jde. Když najednou....
Ve skutečnost měl zavřené oči, držel se za hlavu a křičel. Nemohl se bránit, i kdyby chtěl, jakože určitě chtěl, ale neschopnost otevřít oči a zrušit tak tuhle blbost, mu v tom bránila.
"Nééé! Dost!" sesune se k zemi. "Prosím!"
"Prosíš? TY prosíš?"
"Prosím!!"
"Néééé! Už ne!"
Shin uslyší křik a otočí se za ním. Když uvidí, co se tam děje, ihned se tam rozběhne.

"Ááách!!" tento ouble-výkřik se nesl celou kuchyní. Deidara si lehne vedle Sasoriho a ten si ho přitáhne k sobě.
"Co jsem říkal..." zazubí se Sasorimu do ucha.
"Jo, říkal..." rezignuje Sasori. "... ale eď vstávej, než někdo přijde."
"Kdo by chodil?" nahne se nad něj a chystá se ho políbit. Ale zachrastí klíče, takže místo polibku...
"A kurva!"
Rychle si sesbíraj věci a zmízí za nejbližšími dveřmi.

Dál ho sleduje, jak se marně snaží se dostat z tý iluze. Přitom by stačilo otevřít oči a zrušit Sharingan Sharinganem. Jak snadý.
Povzdechne si a zavře oči.
"Co si myslíš, že děláš!!" ozve se ječák a srazí jí na zem. Dál si jí nevšímá a hned přilekne k Itachimu.
"Itachi! Není ti nic?"
"Ne- Nech mě!"odstrčí jí od sebe a popadává dech.
Midachi se zatím nepozorovaně zvedne a o něco více pozorovaněodchází.
"Počkej!" Itachi se pokusí zvednout, ale vzápětí zase spadne a Shin se do toho taky rozhodla angažovat.
Midachi se na chvíli zastaví a vyskočí na strom. Naposledy se za nimi ohlédne a pak začne skákat po stromech pryč.
Itachi se konečně zvedne a chystá se vydat za ní, ale Shin ho zastaví.
"Notak... nepotřebuješ jí, máš mě!" prohlásí, aniž by věděla, o co jde a přitiskne se mu na záda.

Seskočila na zem a opřela se o strom, po kterém se sesunula na zem. Zavře oči, ale to nezabrání slzám, tak je otevře, zamrká a hned si je setře.
"Si tady?" ozve se za ní.
Leknutím se zvedne a otočí. "Jdi pryč!" zavrčí a couvne o krok zpátky. Itachi udělá pár kroků a pořád si jí prohlíží.
"Co na mě tak civí? To snad nic nepochopil? No to snad-" nestihne domyslet, protože se dotkl jejích vlasů. "Co si o sobě myslí?"
"Takže je to pravda..." zašeptá, když je pustí.
"Že by nebyl až tak zabedněnej?" ušklíbne se a rozhodne se to vyzkoušet. "Proč jsi to udělal?"
"Co?"
"To všechno..."
"Co přesně?"
"Mě!"
Náhle zafouká vítr a kolem jejich hlav proletí i pár listů.
"Itachi!!" už z dálky je slyšet ten otravnej zrzavej ječák. "Tady jsi!" doběhne ho Shin a automaticky mu obejme ruku. "Už je pozdě, měli bysme jít,"
"Dobře, půjdu..." řekne po chvíli a Shin v duchu zajásá, dokud nedodá "... ale ne s tebou!"
Shin se na něj zklamaně podívá a tím povolí stisk, a tak se Itachi vykroutí. "Půjdu sám!" znělo to spíš jako rozkaz. A na zdůraznění jí probodl Sharinganem. Shin se vyděsila a na chvíli se přestala hýbat. Dokud Itachi nezmizel. Pak se jakoby probudila z tranzu a první, co uviděla, byla Midachi.
"TY!!" ukázala na černovlásku a kráčel k ní nasraným krokem. "Jdi se projít! Do San Francisca a už se nevracej!"
Midachi se ušklíbne. "Ráda, doprovodíš mě?"
Shinami začně pěnit.
"Promiň skrčku, ale... nemám na tebe čas.... sbohem!" vyskočí na strom a za chvíli taky zmizí.
"Sbohem... kéž by!"


"Máňo, máňo, ty si vůl! Podívej se jak sem cool!" ozývá se celým obývákem jedna čerstvá genninka a pak se roztomile zubí.
"Ta holka je po mně! Že jo, zlato!" pozve si jí k sobě Hidan s poloprázdnou flaškou chlastíku v ruce. Holčička k němu přiběhne a sedne si k němu. Hidan jí obejme kolem ramen zrovna tou rukou, ve který má flašku. Chystá se napít, ale najednou flaška zmizí. "Hea?" Hidan zamrká na prázdnou ruku a zvedne zrak.
"Toho už se nedotkneš!" oznámí mu Negii a ještě provokativně mu s tím zamává před obličejem.
Hidan se uchechtne. "Hehe, ale to se ti nepovede!"
"Myslíš?" ušklíbne se.
"Neni místo, kam bys to přede mnou mohla schovat!" zazubí se vítězně.
"Že ne?" pozvedne obočí a sleduje Hidanovo zakroucení hlavou. Malinko se pousměje, zvedne flašku a napije se.
"Heh? Snad to nechce vypít všechno?"
Smutně sleduje, jak jeho pitíčko pomalu mizí. Poslední polknutí a flaška je prázdná.
Negii se ušklíbne. "Tak co?" Vypadá, že jí nic není. Hidan si oddechne. "Neboj, já mam ještě zzásoby u sebe a-"
Negii se podivně zablýskne v očích. "Kde?"
"Heh? Neblbni!" snaží se jí uklidnit Hidan.
"Pod postelí? Bezva!" prohlásí a vydá se za dalším chlastíčkem.

Kdo ví, kde to vyštrachala, ale než Hidan vyběhl k sobě, stihla vypít dalších pár miniflaštiček.
"Nezbláznila ses?"
"Ahoj, brouku, chceš taky?" zazubí se na něj a nabídne mu jednu miniflaštičku.
"Teda... ty máš dost, holka..." okomentuje situaci spíš jen tak pro sebe, protože ona ho nejspíš nevnímá. "Tak pojď!" Chytne jí za zápěstí a chce jí odtáhnout k ní do pokoje.
Negii se přestane smát a vykroutí se mu. "Nešahej na mě, ty úchyle!"
Hidan se rozhodne jí ignorovat a prostě si jí hodí přes rameno.
"Hééj! Co to děláš! Pomóóóc!"
Dojde až k ní do pokoje a hodí jí do postele. Negii nesouhlasně zabručí, ale zvednout se jí nechce. Nakonec se otočí ke zdi, zavře oči a usne.



DALŠÍ: 9) Nelži mi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomoko ^^ Tomoko ^^ | Web | 22. března 2009 v 1:50 | Reagovat

Hehe :DD mu usnula uprostřed akce xD chudák si nevrzne xDD mě se líbí jak Ity stírá Shin :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama