Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

11) Od desíti do desíti

30. března 2009 v 20:00 | Pomáhat a chránit
Tak a je to tady xD Konečně jsem to dala dohromady xD Fakt nevim, na kolik se to podobá tomu rozepsanýmu, ale snažila jsem se, aby co nejvíc... A název jsem neměla, po dopsání jsem nad ním dumala a po pěti minutách jsem to vzdala xD No ale vážně k tomuhle nejde vymyslet inteligentní název xD





Trhla hlavou ke dveřím.
"Jdeš brzo," rejpla si a počkala, až Hidan vyleze. "Copak, tě to tam už nebavilo?"
"Proč myslíš?" zabručí Hidan a pověsí si bundu.
"Není u tebe zvykem, aby ses vracel před půlnocí... natož před desátou." všimne si hodin nad dveřma.
Hidan se jenom chlípně ušklíbne. "Ty tu taky nebejváš před desátou," ukáže na ní prstem.
"Přišla jsem dřív... abych tě tu nepotkala... Já už tě nechci hlídat!" seskočí ze stolu a rozejde se k lince. Hidan se u ní objeví v následující půlvteřině a chytne jí kolem pasu.
"Argh! Táhni,ty čuně! Páchneš jak nadrženej vůl!" odstrčí ho pryč, že narazí do futer.
"Už jsi viděla nadrženýho vola?" pokusí se zachytračit a ukázat své znalosti ohledně volů.
"Jo, tebe! Tys jich měl dneska málo, co?"
"Jak to myslíš, čeho málo? Jako že nejsem dost-"
"Jako že nejsi dost-"
"Ožralej? To můžu napravit!" otevře lednici a vytáhne pivo.
Než se stihne otočit, Negii využije svojí šance nenápadně zdrhnout.

Agina se směje a náhodou jí oči zatočí směrem k oknu.
"Hele, neměl bys už jít? Je tam trošku tma!" uchechtne se.
"Fíha! Kolik je vůbec?"
Agina hrábne na poličku pro mobil. "21:45" oznámí.
"Ty vole! Máma mě zabije, jestli nebudu do deseti doma!"
Agina na chvíli otevře pusu. "To stíháš..." vypadne z ní nakonec, ael pořád se musí pochechtávat.
"Kdy tě pustí?" při oblíkání stihne ještě i komunikovat.
"Doufam, že zejtra!" protočí oči.
"Ve čtyři?" zapna si bundu.
"To snad dřív," vyděsí se.
"Bezva, budeš mít čas se upravit.." začne a nevšímá si jejího nechápavýho výrazu. "... a kdyby náhodou ne... přijdeš k Inugovi až tě pustí... víš kde to je?"
Otevřená pusa. "To... to asi nebyla otázka to o tom příchodu kamsi, že?"
"Zbytečnost," pokrčí rameny. "Tak víš?"
"Jo, ale vevnitř jsem jestě nebyla... pořád jsem nepřišla na to, proč se to tam tak jmenuje.
"Další důvod, proč tam jít."
"Fakt? A ten první byl jakej?"
Kibato se jenom usměje, pokývá hlavou a... "Čau,"
"Čau, no..."



Další den, Shinami u Naruta... asi si to dokážete domyslet... Sedí naproti němu a vykládá mu svoje žvásty.
"A víš, že mě to nezajímá?"
"No to tě má zajímat, seš muj brácha, sakra!"
"Že já si to příjmení nechával," složí hlavu do rukou.
"Víš moc dobře, že na příjmení nezáleží! Navíc... my jsme souzeni mít stejný příjmení!"
Narutovi spadne hlava ještě níž.
"To bude úžasný! Budeme jako čtyři sourozenci!"
"AU!!" zakňučí a hlava se mu sesune ještě níž.
"Uzumaki Namikaze Uchiha, Namikaze Uzumaki Uchiha, Uchiha Uzumaki Namikaze a Uchiha Na-"
"To stačí! Pokud by tě to zajímalo... Itachi zůstane pouze Uchihou, pokud si nevezme... chlapa!"
To na Shin zapůsobilo jako zmrazovadlo.
"A kdybys teď dovolila, mám tady práci... a taky něco pro tebe..." položí před ní papír.
"Co to je?" zamračí se na něj, aniž by ze na to podívala.
"Čti a budeš chytřejší."
Shin teda začne číst.
"Co-Cože? To snad ne!!" vyděsí se. "Ne! To mi nemůžeš udělat!!"
"Nemám jinou možnost,"
"Ale- Já slibuju-"
"Neslibuj nic, na co si za hodinu nevzpomeneš! Je to jedinej způsob, jak se tě zbavit."
"Tím, že mě strčíš mezi pošuky, co si potřebujou zvýšit osobní ohodnocení?"
"Čeho se tak bojíš?"
"Já? Já- Já se nebojim! Jenom... Na to, abych byla Hokage, nepotřebuju bejt ňákej Čumín!"
"Zejtra to odevzdám... ty se aspoň budeš něčemu věnovat!" zase jí papír vezme a strčí ho zpátky fo šuplíku.


Negii stojí před dveřma pokoje s výrazem "Proč já?"
Nadechne se a vezme za kliku. Pomalu otevírá a opatrně nakukuje do oslepující tmy.
"Můžu?" žádná odezva. "Hej! Jsi tady? Ty jsi upír, nebo co?" rozhlíží se, jestli by někde nespatřila něco, ale marně.
"Proč myslíš?" ozve se něco a chytne jí to za ramena.
"Ááá!" vypískne. "Magor!" vynadá mu, když se uklidní.
"Proč si nerozsvítíš?" zeptá se posměšně a flákne do vypínače.
"Protože jsem chtěla jenom- WOOW!!!" odstrčí Hidana stranou a vydá se k velké prosklené vitríně, kde je vystavená jeho kosa.
"To mi připomíná... chtělo by to posekat trávník..." zazubí se.
"Blázníš! Ta je památeční!"
"Ha! Po babičce?"
"Po Kishimotovi!"
"A- To je vona? Vypadá ještě líp než v televizi!"
"No víš, není moc fotogenická,"
"Hele, že tys s tim přefik ňákýho draka? Víš co, na co by jinak měla ty tři zobáky... to bys měl tři jednou ranou..."
"Náhodou... uměla pěkný věcičky!"
"Jasně... uměla všechno, co si Kishimoto vymyslel!"
"Nejen to... ale... ty jsi něco chtěla, ne?" přirazí jí ke dveřím.
"No, já přímo ne... ale máma..."
"Tvoje?"
"Ne, tvoje! Je tu snad ještě jiná máma?"
"A copak mi chtěla?"
"Mám ti vzkázat, že už je oběd,"


"Oznamuji první velký-" rozrazí se dveře a objeví se v nich Midachi.
Avšak přeruší jí Shinami. "Komus to ukradla?" směřuje tím na věc na jejím čele.
"Ty si tady? To jsem si mohla myslet." zavrčí.
"No gratuluju!" ozve se Naruto. "Takhle brzo?"
"Jo, šlo to rychle... když si vzpomenu, že doma bych na maturitu čekala ještě dva roky a stejně bych jí neudělala... tohle byla hračka... No, stavím se později."
"Shin je na odchodu," oznámí jí a ignoruje Shinamin vražednej pohled.
"Ne, jenom hezky udržujte rodinný vztahy, pápá!"
"Nádhera jedna vymaštěná, jak to mohla udělat?" otočí se s otázkou na Naruta.
"To se neptej mě,"


Něco málo po šestnácté hodině. Agina jde po chodníku, nikam nepospíchá, má přece čas...
Dojde až ke dveřím určeného baru/restaurace/kavárny... zkrátka místa,kam měla přijít.
"Ahoj, Agí!" vybavne na ní hned jak vstoupí dovnitř.
"Víš, že po tomhle bych měla zdrhnout?" zamračí se na něj, ale při pohledu na pejska, co před ní sedí, vrtí ocasem a vyplazuje jazyk... "Máš štěstí, že máš takovýho pěknýho psa."
Dovede jí až ke stolu, kam si sednou.
"Jak vůbec víš mý jméno, he?"
"Dobře, vyhrála jsi! Říká se tomu... nevim, jak se tomu říká, prostě, zdědíš něco po obou rodičích, obojí umíš používat... už chápeš?"
"No, úplně... co kdybych ti řekla, že pravá barva mých vlasů je ta světlejší?"
"To bys měla smůlu, protože bych ti to nevěřil,"
"Fajn, 1:1... ale stejně je to zajímavý..."
"Co jako?"
"No... že se s tim daj dělat takový věci... já myslela, že je to jenom ta čumění do výstřihu... to s tim jako... můžeš číst myšlenky?"
"No... kdybych se tim chtěl živit... ale můžu o tobě zjistit všechno, aniž bych se ti dostal do myšlenek.."
"Eh, to si můžeš vybrat? To je technika... ale ta představa... že se mi někdo hrabe v hlavě... očima..."
"Neboj, jména jsou úplně někde jinde,"
"Jo ták! Nelítaj mi náhodou nad hlavou spolu s datem smrti?"
"Heh, to fakt ne, to je trošku něco jinýho,"
"Co si dáte?" ozve se nad nima mužský hlas.
"Vodku," odpoví Kibato, aniž by se na něj podíval.
Agina zvedne zrak. Otevře pusu. Hned jí zase zaklapne. "Děláš si prdel?" zavrčí naproti.
Kibato se jenom zachechtá.
"Tady nejsi doma, mladej! A nechceš přece tady dámu-"
"Dáma by si klidně dala vodku, ale ví, že na veřejnosti jí pít nesmí, takže si dá.......... džus!"
"Jakejpak?"
"Juj, jakýpak máte?"
"Všechny možný!"
"Nemachruj!" zavrčí Kibato a schytá pohlavek.
"Zklapni!"
"Tak třeba........ okurkovej?"
Kiba se zatváří poněkud zmateně, Kibato ho zvědavě pozoruje a zadržuje výbuch smíchu.
"Ten... zrovna došel," vymyslí rychlou výmluvu a Kibato vyprskne smíchy a už se válí po stole.
"Tak jablečnej, jo?" pokývá hlavou a taky má co dělat, aby se nezačala smát.
Když odejde, vrhne se na nejbližší osobu. "Děláš si prdel? Tohle je jako vaše?"
"Děláš prdel? Vokurkovej džus?" absolutně nereaguje na otázku a přes salvy smíchu vyskuhrá tu svou.
"Hele, to sem teď netahej!"
"No nic, já jenom... jako... fakt dobrý!"


Noc, Sasuke a Naruto leží v posteli, osvětluje je jenom lampička.
"Ty to fakt chceš udělat?" začne Sasuke, po chvíli mlčení.
"Nevím, proč bych neměl," podiví se Naruto nad náhlým zájmem.
"No... evidentně tam nechce... asi k tomu má nějakej důvod... ty si fakt myslíš, že to zvládne?"
"Sasuke, ona na to má, jenom je líná jak prase, to je celej problém!"
"Jak myslíš,"
"Zejtra to odevzdám... Nejhorší bude, jestli budem muset určovat týmy... možná bych-"
"Můžeš to dořešit zítra, už pojď spát,"
"Fajn," zhasne lampičku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomoko ^^ Tomoko ^^ | Web | 30. března 2009 v 22:57 | Reagovat

HuhuUUu *_* Super Part x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama