Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

2) Známá neznámá

2. dubna 2009 v 14:35 | TAIL
Hohou xD tak... ehm... nedivte se, protože pokud jste četli úvod, víte, že se jedná o částečnou parodii na pohádky... a tady už se začínají objevovat... xD Jinak se omlouvám za zdržení, pokud je komu xD Tak trošku jsem s tím nepočítala xD




Dívka v modrých šatech klečela u postele, na které ležel blonďáček. Druhá dívka, v šatech fialových, s vlasy v šátku stojí opřená o stolek.
Deidara se malinko pohne a zachvějou se mu víčka. Dívka u postele, která právě málem usnula, zbystří.
"Už se probírá, běž to nahlásit," zašeptá, aby ho neprobudila. Dívka ve fialových šatech jenom kývne hlavou, jakože rozumí a potichu zmizí.
Deidara otevře oči a spatří onu dívku, co ho zachránila. Ta se na něj usměje a on na ní vrhne zmatený a tázavý pohled.

"Otče, už se probrala." oznámí dívka muži, který sedí v křesle a čte si v nějaké knize.
"Výborně... zjistěte, co všechno si pamatuje... sama poznáš, co jí pak říct."
"Jistě, otče," pokrčí se v kolenou a ladně odpluje z pracovny.


Sasori se pomalu vrací do sídla, aby odevzdal svitek.
"Dobrej, Šéfe!" vejde ledabyle do dveří. "Tady," podá mu přes stůl svitek.
"Já věděl, že na vás se můžu spolehnout... co se stalo s nimi?"
"Všichni jsou mrtví,"
"Nikdy se nepoučí... jejich věc..." pokrčí rameny a svitek prozatím odloží do šuplíku. "Kde je vůbec Deidara?" rozhlídne se po místnosti, ale nikde ho nevidí.
"No- On..."
"Nevrátil se snad s tebou?" podiví se Pein a obočí mu vylítne někam do neznámých krajin tam nahoře.
Sasori jen nepatrně zakroutí hlavou a sklopí oči.
"Já ho zabiju! Kolikrát mu budu říkat, že se nemá nikde poflaovat!"
"To nebude nutný... někdo vám ušetřil práci..."
"Co? To přece- Jake se-"
"Nebyl jsem u toho, řekli mi to nějací chlápci, co ho viděli..."
"No, fajn, můžeš jít."
Kývne hlavou a chystá se odejít.
"Počkej ještě!" křikne za ním a Sasori se otočí. "Přines mi kafe!"


"Otče!" přiběhne další dívka, tentokrát v šatech žlutých.
"Povídej, co se stalo?"
"Vypadá to, že si nepamatuje ani svoje jméno."
"Vypadá?"
"Víš... vůbec nemluví... nejsme si jisty, jestli nemůže, nebo nechce, ale-"
"Tak to zjistěte! Jinak... mluvte s ní o fiktivní minulosti, jak jsme se domluvili... podle toho, jak se bude tvářit poznáme, co všechno ví. Nesmíme přece riskovat... Pokud nám uvěří, všechno půjde hladce..."

Za oknem sedí bílý holub.
"To je ale zmetek... musím honem informovat Jackyho." zamává křídly a vzlétne kamsi do dálky.


Sasori otevírá dveře. Nikoho nevidí. Shlédne trochu níž a spatří starší ženu v černém plášti s kapucou a košíkem v ruce, který teď s úsměvem předává.
"Zásilka pro pana Peina!!" zvolá.
"Mám ho zavolat?" zeptá se Sasori.
Babka otevře oči. "To nebude nutné, mládenče, stačí, když mu to celénepoškozenévpořádkuahlavněvplnémpočtu předáš!" nakonec se mile usměje a předá mu košík.
"Je to přesně 4 321 oříšků!" dodá, když si všimne, že Sasori málem přepadl na hubu.
"Uh, výborně... plátím něco?"
"Ale kdepak," mávne rukou ježíbabička. "To je pozornost podniku!" vsvětlí a odporoučí se odejít.

Pein sedí u sebe v pracovně a dumá nad nějakými papíry. Bílý holub za oknem ho pozoruje.
"Jacky!!" uslyší za sebou varovné volání a včas uhne a právě příletící holub narazí do okna. Chvíli je tam rozpláclej, pak se sesune na parapet a tam se oklepe. Pak pohlédne do okna. Pein, který se lekl rány právě kouká směrem na dva bílé holuby.
"Co tam dělá? Pořád se láduje těma ořechama?" vyzvídá holub, který málem skončil jako ozdova Peinova okna.
Druhý, Jacky, se už chystá odpovědět, ale v tom Pein otevře okno a holubi na okamžik vyletí do vzduchu.
Zpátky na parapet se vrátí až když Pein znovu usedne za svůj stůl. Otevře šuplík, ze kterého vyndá oříšek, který si ani nestihne prohlídnout a strčí ho do úst. "Tak, ten byl poslední... snad brzy přijdou další..." zadoufá v duchu a dál se začne věnovat papírům.
"Nebudeš věřit tomu, co jsem se dozvěděl," začne holub, zatím s neznámým jménem, přoč vlasně přiletěl.
"No povídej, jsem jedno ucho!" poskočí si natěšeně Jacky.
"Tak tedy... zdá se, že můj král zajal další skoro utopenou dívku a chce jí vydávat za svou."
"Už to zase udělal? Není to tak dávno, co si přivlastnil Katarinu... Víš, jak se jmenuje?"
"To se neví, prý vůbec nemluví... ale je to blondýna a je docela hezká."
Pein klepe propiskou do stolu a o něčem přemýšlí. A usmívá se u toho.

Sasori jde chodbou, která vede do Peinovy pracovny. V ruce košík s oříšky, přikrytý bílou látkou s modrými pruhy. Přemýšlí, k čemu mu asi bude takové množství oříšků.
"Co když tam vůbec nejsou ořechy?" napadlo ho najednou. Zastavil se a odkryl ubrousek. Jaké překvapení, když tam opravdu byly ořechy. A sálala z nich velmi lákavá vůně. Nasál tu vůni a mlsně se olízl. Začal ppochybovat o tom, že by to Pein před něj vysypal a začal přepočítávat.
"Jeden ho nezabije... a mě posílí!"
Už neváhá a jeden oříšek ochutná.

Pein stále sedí za svým stolem a klepe propiskou do stolu. Přeslechne klepání na dveře, a až při jejich otevření se vyleká a rychle se snaží předstírat, že něco dělá. Holubové se přemístí na střechu.
"Šéfe, mám pro vás zásilku!" oznámí Sasori a položí koš na stůl.
"Výborně, dobře, žes přišel, mám pro tebe misi."
"O co jde?"
"Vzpomínáš si ještě, jak jste si ze mě utahovali, že bych potřeboval ženskou?"
"Mám vám domluvit rande?"
"Ne tak úplně... přivedeš mi jednu dívku... Jeden můj hodně vzdálený prabratranec z pátého kolene našel..."
"Prabratranec z pátého kolene? Co je to za pitomost?" pomyslí si Sasori a na chvíli ho přestane poslouchat.
"... je ti to jasný?" dokončí svůj proslov zjišťující otázkou.
"Jasně... kam že mám jít?"
Pein se plácne do čela.



Dva holubi přistávají na okenním parapetu a chystají se sledovat dění v místnosti.
Dívka v modrých šatech stojící zády k onknu si právě rozpouští své hnědé vlasy, které jí dosáhnou až k pasu. Následně si rozepíná šaty a nechává je spadnout na zem.
A teď si představte slintající holuby....
Když zaleze do koupelny, sletí o patro níž, k otevřenému oknu.
"Takže, všechno je v pořádku?" zeptá se král dívky v zelených šatech.
"Vypadá to, že ano, otče," odpoví mu dívka.
"Výborně... tak tedy začněme... nessmíme ztrácet čas, ani riskovat, že si na něco vzpomene a bude nám chtít utéci!"
"Jistě, otče," odpoví a převezme si od něj krabičku.


DALŠÍ: 3)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sue-san-ka sue-san-ka | 29. května 2009 v 22:05 | Reagovat

nemůžu se dočkat pokračování (^_^)

2 dei-san dei-san | E-mail | Web | 20. února 2012 v 0:26 | Reagovat

tesim se na poktacovani protoze si mysli jako nejaci blbci ze deidara je holka!takova pitomina O_O ale jako ne ten pribeh ten se mi libi az moc 8-) proto se tesim na dalsi dil a dufam ze bude uz brzi :-P

3 Biku Biku | 13. května 2012 v 0:28 | Reagovat

Už se těšim na další díl :D Jo a do těch hlášek bys mohla ještě přidat: ''nemůžu uvěřit tomu že letím v letadle s vačatama...
S vačatama?
Jo. Ta vačice, ty vačata.
Né tak to přeci není...!
Ale je!
... né to není!
ALE JE!''
klidně to nějak zkrať ale je to stejně dobrý jako ''koláčovna, ne kostel'' xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama