Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

4) Přihřátí z přehřátí

11. července 2009 v 1:30 | Akatsuki Warming

noooo.... takže omluva.... vím, co jsem minule slibovala.... že za hodně dlouho.... něco.... a tady to vidíte.... ono to vypadá už na příští díl.... xDDD jenže mě nejspíš opustila nejen šedá kůra, ale i vše z humorné hemisféry a tudíž mi zbyla jen ta telenovelistická.... xDDD a úchylný jsou obě, takže to pak vypadá přesně tak, jak to vypadá.... a příště bude hůř xDDD no... pokusim se to ještě nějak natáhnou s ostatníma, protože pak nevim, co bych měla psát xDD



Kakuzu leží na zemi, zírá do tmy a přemýšlí. Přemýšlí, jak tohle všechno mohl zase dopustit. Jak mohl dopustit to, že mu Hidan zase dejchá tam, kam nemá? Jasně, Hidan se zase sežral. Zase ho tahal z hospody a zase za něj platil. A zase mu dovolil mu usnout na klíně. Jak dlouho tohle ještě potrvá? Ze všech sil se pokusí znovu usnout. Ale copak to jde? Hidan se zavrtí, přítáhne se kousek a obejme Kakuza kolem boků v domnění, že je to polštář. Kakuzu prudce zavře oči, prsty zareje do trávy a kdo ví, co se mu děje pod maskou.

Na vodní hladině se odráží měsíční svit. Voda se začala vlnit, jak do ní vstoupila postava. Odrazila se od břehu a doplavala na druhou stranu. A zase zpátky. Pak se opřela o břeh a vzhlédla na oblohu.

Deidara pomalu otvírá oči. A první, co uvidí, je Sasoriho obličej. Zamrká, aby se ujistil, jestli se mu to nezdá. "Danna? Co ten tady dělá?" přemýšlí a nakonec zjistí, že je to on, kdo je na něj nalepenej. Okamžitě vyjekne a odskočí co nejdál od něj s polštářkem na hrudi. V tom si připlácne jednu ruku na ústa a doufá, že ho nevzbudíl. Zdá se, že to s ním ani nehlo. Oddychne si a pomalu si zase lehá, tentokrát už ne na něj, ale vedle. Jeho oči si slále prohlíží Sasoriho obličej a ruce pořád objímají polštář. Sasori otevře oči. Deidara vypískne a příplácne si polštář na obličej.
"Co blbneš?" nechápe Sasori a pokusí se odhrnout polštář, aby se neudusil.
Ale Deidara si ho zase prudce připlácne zpátky. "Ne! Nekoukej na mě, vypadam příšerně!" zamumlá do polštáře Deidara a pevně ho drží.
Sasori pozvedne obočí. "Ty těžko..." povzdechne si, ale nahlas řekne... "Hmm, když myslíš..." a vyleze ze stanu.

Itachi zrovna vylejzá z jeskyně. Vypadá to, že něco hledá. Nebo spíš někoho. Otočí se k vodě a spatří Kisameho, jak spí tělem ve vodě a hlavou na břehu. Na chvíli se nad tím pozastaví, ale pak nasadí svůj výraz a kráčí k němu.
"Vstávej, nehodlam poslouchat, jak chrápeš!" pokusil s ho vzbudit tím, že ho strčí do vody.
Ale jak Kisame padá, chytí se toho nejbližšího, co měl při ruce - Itachiho ruky - a Itachi též padá po hubě do vody.

Sasori sedí opřený o strom a něco vyřezává. Uslyší šustění stanu, tak zvedne hlavu a otočí se tím směrem. Začnou mu cukat koutky a po chvíli i oko.
"To- to myslíš... vážně?" prohodí směrem k Deidarovi, který právě vyšel ze stanu s vlasy hozenými dopředu, přes celej obličej.
"Jo!" štěkne jenom a sedne si z druhé strany stromu.
"Dei, tady nikdo neni..." odpovědí mu je jenom nesouhlasné odfrknutí.
Deidara sedí opřenej z druhé strany stromu a v malých mezírkách mezi vlasy postřehne, jak se něco, nebo někdo, mihlo před ním.
"... a mně je fuk, jak vypadáš." prohlásí Sasori a chce mu vlasy odhrnout.
Deidara ho ale včas zastaví. "Vážně?" zeptá se a Sasoriho ruku pořád drží těsně před obličejem.
"No... jo..."
Deidara prudce vstal, odstrčil ho a zalez do stanu. Nejradši by se tam zamknul. Zabořil obličej do polštáře a v tu chvíli mu došlo, že se zas chová jak idiot. Vytáhl zrcátko a začal se upravovat.

Hidan leží rozpláclej na zemi. Ze spaní začne šmátrat kolem sebe. Když nic nenajde, probere se. Pomalu se zvedá a při tom se drží za hlavu. Rozhlídne se kolem sebe. Kakuzu nikde. Naštve se a vydá se ho hledat.

Itachi leží na zemi a suší se. Vedle něj se suší jeho oblečení. Přes obličej má hozenej hadr. Kisame ho pozoruje opřenej o vchod do jeskyně. To vedro je tak unavující, že po chvíli začne zavírat oči.

Kakuzu se vyčerpaně opře o strom a prudce oddechuje. Nedaleké křoví potichu zašustí a otvor se zakryje. Hidan právě vydýchává ten šok, který před chvílí zažil. Nemohl uvěřit tomu, co viděl. A už vůbec nechtěl věřit tomu, co to s ním dělá. Radši se sebral a vrátil se zpět k jejich tábořišti. Sedl si na zem a začal si vymačkávat ovoce. A přemýšlel, jak to dostat z hlavy.
Po chvíli dorazil i Kakuzu. Sedl si kousek od něj a začal si taky vymačkávat ovoce. Hidan ho sjížděl pohledem a toho si nešlo nevšimnout.
"Co je?" zeptal se.
Hidan zrudne a otočí se "Nic!" odsekne a s plnou sklenicí se zvedá a odchází kamsi.

Kisame se pomalu doplazil k Itachimu a odhrnul mu hadr z obličeje a zadíval se na něj. Itachi otevřel oči. Tázavě se na něj podíval a opřel se loktama o zem.
"Kisame? Co to děláš?" zeptal se potichu, pro Kisameho až moc sladce.
"Já... jenom... si tě prohlížim..."
"A proč si mě jenom prohlížíš?" zvedne se blíž k němu.
"No... protože... se mi líbíš..." vypadne z něj, ani neví jak.
Itachi pozvedne obočí. "Fakt? A jak moc?" posadí se a jejich obličeje se téměř dotýkají.
Najednou Kisame ucítí náhlý příval mrazu. To bude tím, že ho Itachi právě polil vodou, aby se konečně probral. Otevře oči a prudce se posadí. Začne se rozhlížet kolem. Když spatří nasupenýho Itachiho, dojde mu, že nejspíš usnul. Povzdechne si. Jaká škoda.

Sasori sedí opřenej o strom a pokračuje ve své práci. Ozve se rána. Sasori protočí oči, ale neřeší to. Za chvíli se ozve další. Pak další. A další. Sasorimu pomalu začnou nabíhat křížky. Když už se ozve asi dvacátá rána, nevydržíto, zvedne se a jde se tam podívat.
"Co to má-" zůstane stát s otevřenou pusou, když uvidí Deidaru, jak stojí v nějaký díře v zemi.
Deidara se otočí. "Ahoj, Sasori-danna!" zamává mu. "Vyrábim nám jezírko!" vysvětlí důvod své činnosti a pokračuje. Poslední výbuch a díra se začne zaplňovat vodou.

Stmívá se a Hidan se pořád nevrací.
Když už se Kakuzu rozhodne ho jít hledat, zaslechne praskání větviček.
"Kakuzu?" ozve se za ním.
"Kdes byl?" stačí slabý závan větru směrem ke Kakuzovi a hned ví, že zase chlastal.
Ale zvláštní na tom je, že přišel po svých a ještě se drží na nohou. Ale táhne to z něj slušně.
Shodí ze sebe vršek oblečení, udělá pár kroků a už klečí u Kakuza, drží ho za rameno a dívá se mu do očí.
"Co- Co to-"
"Chceš mě, viď?"
"Cože? Jak-"
"Vidím ti to na očích, chceš mě!" přitáhne si ho za límec a sedne si na něj.
"Hidane, přestaň!"
"Proč? Už se ti nelíbim?"
"O to nejde... Prostě toho nech!" shodí ho ze sebe a zvedne se.
Hidan si odfrkne. "Myslíš, že jsem slepej? Ale co... už mě to nezajímá! Dělej si s tim co chceš! Co já bych se měl starat o tvoje-" nedořekne to, protože mu Kakuzu zacpal rty těmi svými. Doufá, že je natolik vyřízenej, že to do rána zapomene. Pak se odtáhne.
"Héj!" Hidan otevře oči a rozhlídne se kolem. Nikde nikdo. "Kam šel?" zeptá se do tmy.
Pak si ale odfrkne. "Blbec!" položí se do trávy za účelem usnout.

Pein už toho má taky za dnešek dost, tak se rozhodne jít spát. Otevře dveře a na posteli spatří Konan. Zarazí se.
"Eh, asi jsem si spletl dveře..." omlouvá se a chce vycouvat.
Ale Konan ho zarazí. "Ne... jsi tady naprosto správně."
"Tak... co tady děláš?"
"Tobě to nedochází?" zvedne se a pomalu kráčí k němu.
Pein jenom čumí.
"Pořád ti to nedochází?" na zem sklouzne jakýsi kus látky.
Přirazí ho na dveře, aby je zavřela.
Nejspíš mu nedošlo, že je může pozorovat Zetsu.

Za chvíli šel okolo Tobi. U dveří se zarazil.
"Co tam dělají?" otočil se tázavě na Zetsua.
Ten se najednou snažil dělat, že spí.
"Zetsu-saaan!!" zařve.
"Co chceš?"
Tobi kývne hlavou ke dveřím.
"Tam nechoď! Řeší tam... něco... tajnýho!"
"A co?"
"To je tajemství."
"A řeknete mi ho?"
"Nemůžu... je to tajemství."
"Aha," smutně sklopí hlavu. "Tobi to neprozradí!" zase jí zvedne s nadějí, že mu alespoň něco řekne.
Zetsu si povzdechne. Toho už se nezbaví.
Pohlédne na něj. "Vážně to chceš vědět?"
Tobi přikývne.
Zetsu zavře oči a jeho poloviny se začnou štěkat tak rychle, že jim ani není rozumět.
Pak je otevře a ušklíbne se.


DALŠÍ: 5) Objev roku
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 13. července 2009 v 1:44 | Reagovat

supéér, tešíím na pokráááčko :D

2 ...-.. ...-.. | 12. srpna 2009 v 16:07 | Reagovat

to je naprosto úúúúžasný, jen tak dál :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama