Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

1) Dobré ráno!

10. srpna 2009 v 21:53 | Nejúchylnější mise
První dílek.... krátkej a trapnej úvodek...




Hikikomoritai, Hikikomoritai
Nijigen ikitaku naru


Ozývá se z jednoho z rozsvícených oken v jednoum z mnoha paneláků.

Jigen no kabe wo koerareru made
Watashi tomaranai

"Ztlum to trošku!" ozve se zabouchání na dveře. "A ty padej spát, skrčku malej! Ráno vstáváš do školy!"

Okno zhasne a dívka sebou praští do postele.



Ráno stoj předzrcadlem, před skříní a vybírá, co si tak dneska vezme na sebe.
Ozve se klepání. "Už vstáváš?"
"Jasně!" odpoví dívka ze skříně. Vzápětí vytáhne červený triko, ve kterym je víc děr, než látky a hodí ho na sebe. Ještě se nasouká do minikraťásků z tmavé džínoviny s roztrhanými nohavicemi, respektive tím, co z nich zbylo.
Nastává zdlouhavá úprava u zrcadla. Nejdříve si vyčeše svoje dlouhý blonďatý vlasy do culíku a sváže gumičkou. Pár pramenů si vyndá a následně je dá za ucho.
Černou tužkou namaluje linky a řasenkou zvýrazní řasy. Vyndá prameny zpoza ucha a zvedne se.
Dojde k velkému plakátu Sasukeho a Naruta. Povzdechne si. Pak se usměje. Podívá se na tu část plakátu s Narutem. "Neboj, zase se uvidíme." dá mu pusu. "Brzo." zašeptá spřivřenýma očima. Pak se otočí ta druhou část. "A tobě... aby ti to nebylo líto..." políbí si dva prsty a přejede jimi Sasukeho od hlavy až k patě. Pak se na ně naposledy usměje a rozloučí se s nimi. "Pa, zlatíčka!" avydá se k odchodu.

Dojde do garáže, nasadí si helmu, zapne a nastartuje svojí motorku. Vyjede z garáže, Stiskne tlačítko na ovladači a garáž se zavře.

Zastaví na semaforech a pohlédne na oblohu. Začíná se zatahovat.
"Snad nebude chcát? Radši pojedu zkratkou."
Jakmile zase dostane od semaforu povolení, rozjede se a v nejbližší odbočce zahne.

Po chvíli opravdu začne pršet. Po další chvíli začne trochu víc pršet. Po další chvíli ještě víc.
"Do prdele!" zavrčí blondýnka, když projede louží, která není moc čístá.
Najednou se jí rozostří vidění. Snaží se zabrzdit, ale za chvíli se jí zatmí před očima a padá k zemi.



Pomalu se probouzí.
"Fuj, to byl ale hnusně živej sen... ještě cejtim, jak mi teče krev z pusy." instinktivně si jí chce setřít, nebo spíš se ujistit, že tam nic není. "Fuj, sliny!" vykřikne a posadí se. Zarazí se. Rozhlídne se kolem. "Kde to jsem? Je tu někdo?" zavolá do prázna.
Za stolem se objeví muž s bílými křídly a svatoráří. "Už ses probrala, Seilo?"
Dívka se otočí po hlase. "Zná mě?"
Jakmile ale zahlédne onoho muže, div jí nespadne čelist až na zem. "A- anděl?"
"Správně, děvče." přikývne muž v bílém.
"Proč jsem tady?" zeptá se dívka, i když tuší odpověď.
"Vzpomínáš siještě na tu nehodu?"
"No, jasný, ale pořád nechápu."
"Za normálních okolností, bys už byla mrtvá."
"Fajn, to potěší. Proč teda nejsem?"
"Jelikož to nebyla tvoje vina, rozhodli jsme se ti dát na výběr..." odmlčí se, jako by vyžadoval prostor pro chvilku napětí.
"A čí teda?"
"Moje!" Hlásí se oslovo další příchozí muž s křídly, ale bez svatozáře a v černém kvádru. "Usnul jsem a proto se ti to stalo." vysvětlí omluvně.
"Ha, to je vtipný... a co teda po mě chcete?"
"Aby ses rozhodla..." začne muž v bílém.
"... jestli chceš žít nebo ne..."
"Heh? To je vtip? Jasně že chci! Nehodlam umřít kvůli nějakýmu... eh... chlápkovi, co to posral!"
"Ehm, výborně! Jimmy?" otočí se muž v bílém na toho druhého.
"Jistě pane!" přiloží si ruku ke spánku na znamení, že plní rozkaz, čapne dívku za loket a někam jí odtáhne.

Dojdou do prapodivné místnosti, zavřou se za nimi dveře a rozsvítí světla.
Seila se rozhlédne kolem. Pohled se jí zastaví u jámy, kterou má přímo před sebou.
"ááá! Co to je?" vypískne vyděšeně.
"To je výtah do světa živých! Sám jsem ho sestrojil!" pochlubí se chlápek. "Ovšem... kabinka se porouchala, tak musíme používat pouze tuto šachtu..." vysvětlí u díru.
"Aha... takže... už mě pustíte?" zeptá se nedočkavě.
"Jasně, ale... nebude to zadarmo." vypadne z něj.
"Cožee?" vyděsí se. Pak se uklidní. "Tak co chceš?" rezignuje.
"Brzdi... všechno se dozvíš..." ušklíbne se tajemně, až z toho mrazí. "Ale teď... dobrou noc..." strčí do ní a ona padá dolů.



Již poněkolikáté v tomto díle se probouzí.
"Co to zas bylo za trapnej sen?"
Pomalu otevírá oči. Chce si z obličeje odhrnout vlasy, který jí tam vždycky padají.
"He? Odkdy mam krátký vlasy?" podiví se, když se její ruka zastaví nezvykle brzo. "A navíc černý?" podiví se ještě víc, když si prohlídne jeden pramen.
Posadí se. "To přece není muj pokoj! a- a- ááááá!! Kde mam prsa?!" vyděsí se, když jí pohled sklouzne na její hrudník. "A proč mam mezi nohama... ne... to snad není pravda!" rozhodne se vstát a najít zrcadlo. V pokoji žádný nebylo, tak pomalu otevřela dveře. Zahlídne jedno a pomalu se k němu vydá. Upřímně se děsí toho, co tam uvidí. Čím blíž k němu je, tím víc se snaží koukat do země. Už je u něj. Pořád kouká do země. To, že si nazula bílý králičí pantofle ví, že má na sobě nějaký vybledlý pyžamo ví taky. Zhluboka se nadechne a podívá se nahoru.

Netrvá dlouho a celým bytem se ozve velmi hlasité "ÁÁÁÁÁ!!!"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama