Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

17) Nástrahy velkolesa

23. září 2009 v 11:17 | Pomáhat a chránit
no... tak co říct? Snad jen, že tahle kapitola se mi psala tak neuvěřitelně blbě, že to vypadá tak, jak to vypadá. A nejen ta kapitola, ale celá situace...

No, někteří už se radovali, tak zase můžou přestat, opravdu jsem s tim neflákla xDD



Konečně světlo. Konečně čerstvý vzduch. Konečně cítí vánek na svých tvářích. Konečně jim může rozcuchat vlasy. Ano, je to tak. Někteří už mají první část za sebou. Někdo sice ještě bloudí v labirintu, ale nikdo, kdo by nás mohl zajímat.



Blonďáček na posteli zamžourá očima a pomalu je otevře. Párkrát zamrká, aby neviděl rozostřeně.
"Jak moc je to zlý?" bylo první, co řekl, když spatřil Sasoriho.
"Vůbec... Jenom příště nemusíš tak moc..."
"Příště? To po mě nechtěj! Já na tohle nejsem stavěnej!"
"To se časem naučíš..."
"Já nejsem ženská!"
"Dojdu ti pro něco k jídlu..."

Kakuzu zrovna vešel do kuchyně, kde spatřil u stolu sedícího Hidana s flaškou piva v ruce.
"Nemáš náhodou ležet?"
"Na to mu seru! Nehodlam tu bejt zavřenej, když tu neni žádná ženská!" nasere se a práskne do stolu.
Kakuzu pozvedne obočí a chce něco říct, ale Hidan ho zase přeruší.
"Kdybych nepřemejšlel, tak mě snad pronásleduje i na hajzl!"
Při posledních slovech vejde Sasori.
"Takže to byl tvuj plán? Chytrý... ale nedomyšlený!"



Naruto se jako vždy přehrabuje v papírech. Vyčerpaně se opře o opěradlo židle, které se pod tíhou jeho zad ohne. Chce se protáhnout, když někdo rozrazí dveře a horní papíry se průvanem zvednou. Na poslední chvíli je připlácá zpátky a zvedne oči k viníkovi.
"Ahoj, zlato!" pozdraví udivenýho Hokageho Sasuke. "Koukam, že máš čas, tak-"
"Právě jsem si chtěl udělat půlminutovou pauzu!" odsekne Naruto.
Sasuke udělá psí oči.
Naruto si povzdechne. "To nepočká? Tuhle hromadu musim roztřídit, tuhle odeslat, tuhle... eh..."
"Vidíš, ani nevíš, na co to je!" usměje se Sasuke a během půlsekundy jsou všechny papíry na zemi. Naruto zírá s otevřenou pusou. "Sa- Sa- s- uke... to... to... To si uklidíš!"
"Právě jsem to uklidil." ukáže na zem. "Noták! Mam úžsnou zprávu! Už se dostali ven!"
Naruto jenom zaskřípe zubama. "To už ale dávno vim!"
"Nemůžeš aspoň dělat, že to nevíš?" zamračí se, ale pak přejde před Naruta a opře se o stůl. "Nechtělo by to oslavit?" zamrká na něj jak zaseklá mrkací panenka.
Naruto pozvedne obočí. "Co chceš slavit? Tys jim snad nevěřil?" podiví se.
"No, to ne, ale tak..."
"Radši to posbírej." usměje se na něj Naruto a sám se uvelebí na židli, dá si ruce za hlavu a čeká, kdy se Sasuke uráčí posbírat papíry.



Naše zkoušky se, jak už víme, konají v lese. Ale proč ten les vypadá jako nějaká počítačová hra? Vždycky je to pustí dál, až když porazí nějakou stvůru.

"Jau!" narazí Negii do neviditelné zdi. "Co máme dělat tady?" zeptá se svých sester, když se zvedá.
Místo odpovědi jí položí ukazováčky na rty. "Pšššt!"

"Ještě kousek a bude to hotový!" oznámí zákeřně jeden z mužů, sedících na semi v kruhu. Před nimi nějaký přístroj.
"A pak to tu celý vyletí do povětří!" dodá a začne se psychopaticky smát.
"Jdeme!" všechny tři vyskočí na strom.

"A budou problémy!" zaslechnou hlas shora. Myšleno ze stromu.
"A ty problémy máte vy!" ukáže na ně prstem Agi.
"Co tady chcete?" zavrčí zase ten muž, nejspíš šéf.
"Chceme bránit svět před devastací!" odpoví Negii.
"Chceme, ať se lidi k sobě rádi vrací!" pokračuje Agi.
"Znát už jenom pravdu a lásku dát!" přidá se Namiko.
"Zvednout ruce vzhůru až ke hvězdám!" dokončí Negii.
Muž jenom protočí oči.
"Agi,"
"Nami,"
"Negii!"
"Rychlostí blesku vám přinesou hrůzu!" pokračuje Neg.
"Zděsí to každýho, krále i lůzu!" přidá se Nami.
"A ať je to hrozný nebo ještě horší..." nakousne Agi.
"... vaše nezdárná práce v tuhle chvíli končí!" dokončí Negii a všechny tři seskočí ze stromu a vrhnou se na ně.



"Bacha!" křikne Midachi a zbytek se otočí. Jen tak tak se vyhnou letícímu shurikenu.
"Co to bylo?" vyštěkne Shinami.
"Nějakej cvok." zkusí odpovědět hnědovláska.
"Spíš past, cvoku!" ušklíbne se na ní. Jako by to nečekala.
"V pohodě?" zeptá se Midachi, aby se tam ještě nezačaly rvát.
"Já určitě!" odsekne Shin.
"Fajn, tak jdeme!"
Shin počká, až se zbytek otočí a přiloží si ruce za krk. Pak se podívá na prsty, sebevědomě se ušklíbne a vydá se za nima.



Kinamaru se pohybuje kilometr před zbytkem, což Tenjiho více méně vytáčí.
"Nemůžeš si toho psa zavolat?"
"Vadí ti, že nás vede?"
"Je moc ve předu, aby se neztratil!" zasyčí Tenji.
"Průhlednější výmluvu snad ani neznam... KINE!" zavolá na něj a pes se zastaví. Otočí se a štěkne.
Kluci se po sobě podívaj, pokrčí rameny a rozběhnou se za nim.
Když k němu doběhnou, chytí Kibata za nohavici a někam ho táhne. Zvedne ucho, jakože má poslouchat.
"Uhněte!" uslyší známý hlas a tázavě se podívá na psa.
"Ty máš ale psa..." protočí očima Tenji.
"Katsu!" výbuch přeruší jeho proslov.
"Co že jsi to chctěl říct?"
"Ale nic."
Kibato udělá pár kroků blíž ke křoví. Ještě kousek a... propadne se do země.
"To je trotl!" chytne se za čelo Tenji.
Kinamaru se chvíli dívá do díry, než do ní taky skočí.
"To je blbej pes!"

Ocitl se kdesi ve tmě.
"Super!" zavrčí a chce se zvednout. Ale hned si zase sedne. "Jau!"
Najednou po něm cosi skočí a začne mu to slintat do obličeje.
"Kinamaru! Kuš!" odstrčí ho a pak se zarazí. "Co tady děláš?"
Kinamaru se na něj jenom dívá s vyplazenym jazykem a vrtí ocasem.
"Achjo, co já s tebou teď tady? No, aspoň mi pomůžeš najít cestu ven..."
Tak se tedy vydá na průzkum.Po pár krocích se ale zastaví a přikrčí se. Začne couvat.
Ze tmy se vynoří stín a Kinamaru je v mžiku shovanej za zády svého páníčka.
"Ty seš ale posranej pes." ušklíbne se, ale jakmile se ta věc ukáže i jemu a začne se tak nějak úchylně potichu smát, polkne a nejradši by se taky někam schoval.



A nahoře už se taky stmívá. Nejvyšší čas se někde uvelebit a jít spát. Tenji a Shitemo se tak už chystají udělat.
"Dobrou," zamumlá Tenji, lehne si a přikreje se.
"Dobrou." vydechne potichu Shitemo, ale ještě ho chvíli pozoruje, než se taky rozhodne zalehnou zády k němu.



Shin a spol už taky dávno spí. Shin se prudce otočí na druhý bok a po čele jí začnou stékat kapky potu. Najednou něco zašustí v křoví. Shin otevře oči a posadí se. Z toho křoví něco vyskočí a než stihne zaječet, zakryje jí ústa rukou. "Pššt, to jsem já." začeptá, jako kdyby to neměl nikdo slyšet.
"I-Itachi? Jak... Co... ?"
"Chybělas mi, ani nevíš jak moc."
"Cože?"

Midachi neco probudí. Otevře oči a otočí se. Okamžitě přiskočí k Shinami, která leží na zemi a celá se klepe. Zatřese s ní.
"Hej! Vstávej!"

Nijak nereaguje. Má příliš mnoho práce s líbánim Itachiho.

"Dělej!" pořád nevstává. Místo toho sebou začne víc škubat. To už si na ní musí sednout a uvěznit jí ruce. Teď už může hýbat jenom hlavou. Když to udělá a otočí jí na stranu, Midachi si všimne škrábance na krku.

Přestane se věnovat Itachiho rtům a jen na dva a půl milimetru se odtáhne.
"Já to věděla." pousměje se a znova se na něj přilepí.

V tu chvíli schytá facku. Probere se a první, co uvidí jsou zářivě modrý oči. Začne skřípat zubama.
"Ty...! Jak se opovažuješ mě budit!" odhodí jí ze sebe a sedne si.
"Promiň, ale právě jsem ti zachránila život!"
"Ty mi nemáš co zachra- ňovat život? Jak jsi na to zase přišla!?"
Midachi se k ní přisune, odhrne jí vlasy a dotkne se rány.
"Podle tohohle škrábance! Víš od čeho ho máš?"
"Od trnu!" odsekne a snaží se setřást její ruku.
"Fakt? A proč se ti teda zdálo o Itachim?"
"Vidíš mi do hlavy nebo co?!"
"Vidim příznaky."
"A pozor, tady je někdo chytrej! A sundej to už!" okřikne jí a podaří se jí sundat ruku ze svýho krku.
Hned potom byla přiražena ke stromu. "Moc mluvíš, skrčku!" zasyčí jí do obličeje.
"A- a- co si to- dovoluješ, takhle urážet- a- autorský práva!" vykoktá ze sebe zmateně, naštvaně a nesrozumitelně zároveň.
"Už jsem ti říkala, že moc mluvíš?" přeptá se, jestli jí slyšela.
Shin nahodí nasranej pohled, než ucítí prudkou bolest v krku. Skousne si ret a sykne.
Po chvíli nic necítí. Ujistí se, jestli jí pořád šahá na krk a když zjistí, že ne, sáhne si tam sama. A vyděsí se.
"Ty! Tys mi udělala díru do krku!"
"Tu tam máš od narození, akorát jí máš přiklopenou hlavou."
"Tse! Co když se mi tam něco dostane?"
"Jasně, vleze ti tam žížala."
"Nejsi vtipná!"
"Musíš furt žvanit? Jdi spát."
Midachi se odebere na své místo a lehne si. Shin po chvíli trucování udělá to samé.



Kibato už poněkolikáté hlasitě polkl. Kinamaru, schovaný za ním, drkotá zubama. Stín postavy se pohnul. Nebo to byl jenom vítr? Tady ale přece nefouká. Oba seděli bez hnutí na místě, soro ani nedýchali. Dokud postava nepromluvila.
"Ale, ale... copak to tu máme za hosty?" promluví slizkým hlasem, oblízne si rty a úchylně se ušklíbne.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama