Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

18) Pokračujem

24. září 2010 v 22:29 | Pomáhat a chránit
"Už je to rok a den, já ti svý srdcd dal-" ehm... zpívat nebudem, takže... Už je to rok a den, co jsem přidala minulý díl (17 -> 23.09.09) Až se divím, jak to tak rychle mohlo utéct... s tím dalším to ovšem bude podobně -> po maturitě... jestli do roka a do dne tu nebudenový díl, neodmaturovala jsem xD
P.S.: Díl opět o hovnech xD


Kráčel stále blíž k nim. Začali couvat. Neznámý se zaměřil na hnědovlasého chlapce. Ten si toho všiml a couval tak rychle, až narazil do zdi. Došlo mu, že už nemá šaci utéct, když se k němu neznámý naklonil nebezpečně blízko. Když ucítil jeho horký dech na svém obličeji a jeho jazyk na svém uchu, otřásl se hrůzou. Jak nechutný.
"Notak, uvolni se." zašeptal mu neznámý do ucha. "Holky ti nedaj." úchylně se ušklíbl. Za sebou slyšel psí vrčení, ale toho si nevšímal.
Kibato vytřeštil oči a pak střelil pohledem na Kinamara. Ten tam jenom stál, vrčel, cenil zuby, jako by se chtěl každou chvíli zakousnout tomu úchylovi do zadku.
"Mistře! Máme problém!" ozvalo se odněkud zezadu. Oslovený jen zavrčel a odešel za hlasem.
Kibato jen chvíli vytřeštěně zíral, dokud do něj Kinamaru nešťouchl. Probral se, zvedl se a oprášil. Opatrně udělal pár kroků a rozhodl se prozkoumat terén, jestli nenajde cestu ven.

Peinovy dcery se utábořily, roztáhly deky, spacáky a chystaly se uložit ke spánku. Soudíme podle protáhlých obličejů a třech párů rukou, co se táhnou až nekam k obloze.
"Jdu pro vodu, tady kousek jsem viděla studánku." oze se Agi a odejde.
O chvíli později uslyší zbylé sestry krátký výkřik.
Rozběhnou se po hlase. Dorazí až k veliké díře v zemi. Ne až tak veliké, jako spíš hluboké. Není vidět ani kousek světýlka, kterých je dole spoustu.

Dopadla na tvrdou jeskynní podlahu. Odněkud se ozývaly zrychlené kroky. Blížily se k ní. Strachy skoro nedýchala. Ze stínu se začala nořit střapatá hnědá hlava a druhý obrys načil dozlatova zbarveného psa. Jakmile jí došlo, kdo to je, přestla dýchat úplně. Něco říkal, ale nevnímala to. Jenom jak se u toho usmívá.

Podívej se na mě a nechoď ještě spát, já chtěla bych si s tebou aspoň chvíli hrát,
potkal jsi mě na svý šťastný planetě, máš nejhezčí-


"-la zadek?" přeruší píseň konec Kibatovy řeči.
"Na světě" dokončí šeptem Agi.
"Cože?" zeptá se Kibato zmateně.
"Co?" vyštěkne Agi. Vzpamatuje se a před sebou spatří ruku. Chytne se jí a vyhoupne se na nohy.

Kluci od Kibata sedí u stromu, každý z jiné strany a pole nepřítomného výrazu soudíme buď únavu nebo zamyšlenost.
Tenji se zvedne. Narovná se, protáhne si kosti a opráší si oděv.
"Hele, Shite, musíme-" zasekne se při pohledu na spícího mladíka.
Povzdechne si a vyndá z batohu spacák a deku. Deku přehodí přes Shitema, on sám si zaleze do spacáku a uloží se ke spánku.

Holky od Agi klečí před jámou a dívají se dolů.
"Tam nic nenajdem." konstatuje Negii azvedne se.
Namiko se na ní otočí naštvaným pohledem. Pak ale obě vyvalí oči. Díra se začne zacelovat. Netrvá to dlouho a po díře ani památky.
Chvíli na to zírají jako vyvorané kozy. Namiko nejistě udělá krok dopředu. Drží. Na místo, kde bya předtím díra, posune i druhou nohu. Stále nic. Otočí se, chystá se udělat další krok. A křup! Země se pod ní prolomí a ona padá dolů. Stihne se zachytit okraje, jenomže tíhou se ulomí a padá znovu. V tom jí něco chytí za ruku a táhne nahoru. Není to nikdo jiný, než její starší sestra.
"Cvoku!" vynadá jí když už je v bezbečí na pevné zemi.
"Máš pravdu, asi počkáme do rána." dá své sestře za pravdu a přijme její pomoc se zvednout.

Agi s Kibatem a Kinamarem společně zkoumají jeskyni a hledají nějakou cestu ven. Je tam spoustu mokrých a slizkých kamenů, kamínků, cihel, nábytku a několik hrbolků a děr v zemi. Každý několikrát málem hodil držku. Zdi jsou také pokrýté mokrým slzem. Došli skoro na konec chodby. Dál totiž nesvítila světla. Zastavili se. Upřeně se dívali do tmy, ve které se začaly pohybovat nějaké stíny. Ozývaly se vzdálené kroky a taky nějaké hlasy. Stáli jako přikovaní, skoro nedýchaly. Kroky se přibližovaly, hlasy se sdály srozumitelnější. Čím blíž stíny byly, tím lépe šly rozeznat obrysy dvou postav. Dvou mužů. Jeden s dlouhými černými uhlazenými vlasy, dost vysoký, druhý o něco menší s vlasy rozházenými na všechny strany, tmavší hnědé barvy.
"A helemese, kdo další to přišel na návštěvu." promluví ten slizčí, ušlíbne se a mlsně se olízne.

Naruto něco dodělává v kanceláři se světlem z lampičky a padajícími víčky. Na jedné staně větší hromadu, na druhéstraně menší a přeed sebou svazek asi pěti papírů. Po každém z nich přejede propiskou a odloží na tu větší hromadu. A takhle to jde dál, dokud se menší hromada nezmenší ještě více. Už má skoro hotovo, v plechovce taky skoro nic nemá a zrak se mu rozostřoval, tah značně zpomaloval, ani pořádně neviděl písmenka, ale pořád podepisoval, co mohl.
Oči se zavřely, ruka se zastavila a hlava spadla na stůl.

Agii, Kibato a Kinamaru synchronizovaně couvají při každém kroku dopředu těch dvou. Docouvají a narazí do zdi. Ještě se za sebe ohlídnou, jestli tam ta zeď opravdu je. Když se přesvědčí, nasucho polknou a raději odvrátí zrak a zavřou oči.
Dlouho nic, až se ozve úchylný tichý smích nebezpečně blízko u Agiina ucha. Ta otevře jedno oko. Vidí, jak í ten úchyl sahá na vlasy. "Pěkný vlasy."
Počkat! Sahá na vlasy? Pes vrčí. Agiina otevře i to druhé oko a málem utrpí šok s trvalími následky slepoty a hluchoty dohromady. Před sebou totiž vidí ostré psí tesáky a slyší burácný jekot. To jenom Kinamaru ravnul, no spíš se zakousl do ruky, která si dovolila tak necutně hrabat na zrzavo-blonďatý vlasy, a odhodil ho na zem.
"Pane! Není vám nic?" přiskočí k němu ten druhý. "Ukažte, pomůžu vám." navleče si ho okolo krku a vede ho tam, odku přišli.



Druhý den ráno se všichni probouzí. Zase skládají spacáky a deky zpět do batohů. Někdo s tím nemá problém, někomu to trvá trochu déle.
"Většího tupce jsem neviděla." odfrkne se Midachi. "Pohni, skrčku, nemáme na to půl roku!" nepatrně kopne zrzku do zadku.
"Dělám co můžu!" pění Shinami a dál se pere se spacákama. Jen pro informaci, to ona sama se nabídla, že složí všechny tři.
"Asi moc nemůžeš:" rejpe dál černovláska.

Sasuke stál u dveří Narutovy kanceláře. Opatrně zaklepal a pootevřel dveře. Zahlédl Naruta spícího na stole. Vešel dovnitř a potichu zaklapl dveře. Pomalu kráčel ke stolu. Opatrně do něj šťouchne. Nic. Znovu s ním zatřese. Naruto jenom změní polohu, ale pořád spí. Sasukemu začne zvonit telefon. Podívá se na displej. Povytáhne obočí, ale zvedne to. "Ano?" poodejde kousek stranou.
Naruto mezitím zamžourá očima, zvedne hlavu, ale vzápětí se za ní s tichým syknutím chytne.
"Cože?!" vyjekne Sasuke.
Naruto se s dlaněmi na uších podívá tím směrem. Zahlédne Sasukeho, jak telefonuje a pochoduje po místnosti.
"Jo, jasně," protočí oči. "v pohodě!" divně se zašklebí.
"Jo..." … "Ne, to nemusíš..." … "Ale-" "No přece-" "Fajn." "Jo... ahoj." nasraně zmáčkne červené tlačítko pro ukončení hovoru a přejde k Narutovi.
"Kdo to byl?" zeptá se ho Naruto rozespale.
Sasuke si znechuceně odfrkne. "Matka! Příští měsíc, nebo kdy, jede do Suny na služebku, nebo naněco takovýho... A že když bude mít čas, tak přijede."
Naruto je z toho trošku mimo, tak se raději ještě přeptá:
"Matka? Přiject? Suna? Tvoje?"
"Jo, tak nějak." povzdychne si Sasuke a podívá se na Naruta. "Udělám ti kafe."

Někde v lese.
"Hele víš co?!" křičí Shinami na celej les. "Já jsem tady nejstarší a JÁ budu ty všechny tupce-"
Midachi jí přeruší. "Jasně! Všichni jsou tupci. Jenom ty seš ten největší."
"Co?" zeptá se přiblbě s ještě přiblbějším pohledem.
"Ach bože, vešel se do tý tvojí velký hlavy taky někam mozek?!" s každým slovem udělá krok dopředu a přibírá na hlasitosti. Shinami naproti tomu couvá.
Zastaví se. "Tyyy..." zavrčí Shin. "Ty mě budeš urážet?"
"Jo!" odsekne Midachi.
A pustí se do sebe. Lítají pěsti, kopance, podrážení nohou, útoky zezadu... všechno možný. Většině se však slušně vyhýbají, takže zmrzačené moc nebudou.
"Dost už!!" zakřičí hnedovláska, ve snaze je od sebe odtrhnout.
Obě se na ní otočí. "Ty drž hubu!" zaječí najednou.
Oči se protočí. "Notak, chete se pozabíjet ještě než začnou oficiální zápasy? Co to nechat na tam, hmm?" navrhne jim konečně něco, s čím se dá souhlasit.
Holky se po sobe podívaj.
"Tak co? Platí?" začne Midachi.
"Jo!" zavrčí Shinami.
"Fajn."
"Fajn!"
"Dobře."
"Dobře!"
"Fajn!"
"FAJN!"
Zavrčí na sebe a s odfrknutím se uraženě otočí.
Třetí dívka si jenom povzdechne a a rozhodne se jít radši mezi nimi.

U kávy se Narutovi udělalo líp a povidal si se Sasukem.
"A tak se rezhodla nás znovu po pár letech navštívit." dokončí Sasuke, který sedí naproti Narutovi, svůj ironický proslov.
"Proč jí hned tak odepisuješ?" zeptá se ho Naruto, když zvedne zrak od kávy.
"Odepsala se sama!" odfrkne si Sasuke. "Nebo odepsala nás."
Naruto si povzdechne a napije se kávy. Spíš trochu usrkne a zase odloží šálek na stůl.
"A teď se najednou... se přijede podívat na mou-" zasekne se, jako by si něco uvědomil. Narovná se. Polkne. Podívá se na Naruta. Ten mu pohled oplatí.
"Nooo... už budu muset jít, hehehe," prudce vystřelí ze židle a míří ke dveřím. Naruto ho ale předběhne. Se založenýma rukama se opírá o zavřené dvěře. Tiše na sebehledí, každý jiným pohledem.

DALŠÍ: 19)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evgeniy Evgeniy | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 5:00 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

2 kiki-chan kiki-chan | Web | 23. listopadu 2011 v 12:49 | Reagovat

[1]: Děkuji xD Tyhle povídky jsou dost starý, ale plánju to všechno dokončit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama