Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

1) Jen počkej

24. prosince 2011 v 6:35 | Vítej na Zemi
zajíci... ehm, králíci... králíku... né, nevšímejte si toho xD Vy víte, jakej jsem antitalent na názvy, navíc tahle klávesnice si píše, co chce xD A nelíbí se jí, když to chci smazat... (překlad: vynechává písmenka a blbne jí mazátko) Nejprve jsem si říkala, že si zase vymyslím nějaký styl. Mám tečkovaný, jednoslovný, a teď mě napadlo dávat názvy podle písniček xD Ale k tomuto dílu mě žádná nenapadla xD Vlastně napadla, ale souvisela by s tím tak, že by s tím až tak nesouvisela...

Kdo to doteď nepochopil, tohle je první kapitola k povídce s provizorním názvem 'Bezejmenná 1'. Tak si ho užijte a doufám, že ho patřičně zjebete... ehm, okomentujete... xD Nezapomeňte, že jsem vás varovala...

Věnováno všem, co napíšou komentář... protože ti, co jenom čtou si věnování nezaslouží... Když pečete vy na mě, tak já na vás taky...
Miluju vás :-*


Jsou mezi námi. Téměř nikdo o nich neví. Na první pohled nerozeznatelní od lidí. Kromě neobyčejné krásy, nadměrné inteligence a pár nadpřirozených schopností nemají nic, čím by se extrémně lišili.
A co vlastně dělají na Zemi? Někteří jen cestují mezi planetami a shání suroviny, které na jejich planetě nerostou. Jiní se stěhují na Zem, protože mezi obyvateli kolují fámy, že se jejich planeta pomalu zmenšuje a za pár miliónů let by už nemusela vůbec existovat. A další mají prostě své důvody.
Tyto bytosti se pak zařazují do běžného života lidí a své schopnosti používají velice opatrně na pomoc lidem nebo jejich zesměšnění. Někteří na sebe berou podobu zvířat.
A tady začíná náš příběh...

***
Ve vesmírném dopravním prostředku cestují dvě osoby a s nimi spousty tlačítek. Jeden z nich sleduje okolní vesmír z předního okna a občas se zahledí na obrazovku s rotující Zeměkoulí a několika blikajícími světýlky. Druhý vypadá, že se velice nudí. Skoro leží ve svém křesle, podpírá si hlavu, aby mu nespadla, a hledí kamsi do prázdna.
"Kyu?" promluví na něj jeho společník. "Kyuhyune!" zvýší hlas, když se mu nedostane odezvy.
"Co?" trhne sebou oslovený a otočí se na něj.
"Ty spíš?"
"Nespím!"
"Víš, že nesmíš spát tady, spadneš na tlačítka a můžeme vybouchnout!"
"A nebo taky zrychlit…"
"Letíme bezpečnou rychlostí."
"O polovinu menší, než je nejvyšší povolená!"
"Je to bezpečný!"
"Arfgh!" Kyuhyun se složí zpátky do křesla.
Po chvíli ticha na něj zkusí znovu promluvit.
"Už máš hotovej ten přeměňovátor?"
"Jo." Zvedne svou levou ruku s hodinkami. "A je to přeměňovač." Sundá si hodinky z ruky a ukáže mu je. "Hodinky," otočí je "a obojek."
Jeho spolucestovatel si je vezme do ruky, aby se mohl z blízka podívat na vyrytý nápis. "Kyuhyun?" pozvedne obočí a podívá se na vlastníka toho jména. "To sis nemohl vymyslet něco lepšího?"
"Jmenuju se tak!"
"Ale proč bych tak měl pojmenovat svýho psa? Navíc tohle se ti kolem krku nevejde."
"Ne, ale kolem tvýho mozku určitě." vytrhne mu hodinky z ruky. "Dá se to různě natáhnout. Může to být i jako pásek." vysvětlí a ukáže mu, jak to funguje.
"A proč musím hrát psa a zároveň makat?"
"Co ti vadí víc?"
"Obojí! Jsem mladší. Já bych měl chodit do školy." zkříží ruce na hrudi a jako se urazí. Nebo doopravdy?
"O tom už jsme se přeci bavili. Někdo musí vydělávat pozemské peníze."
"Který budeš utrácet ty! A jak vysvětlíš, že nemáš brigádu, ale tvůj pes jo?"
"Bohatý rodiče. Nikdo se nedozví, že pracuješ."
"Jasně."
"A já musím chodit do školy..." odmlčí se, aby stiskl pár tlačítek. "Kvůli němu." ukáže na obrazovku, kde se místo Země objevil portrét chlapce.
Kyuhyun protočí oči. "Sungmin... co s ním furt máš?"
"Zatím nic." zadá stejnou kombinaci tlačítek a fotka zmizí. "Ale brzy to hodlám změnit." řekne tiše a pro sebe se usměje. "A z téhle lodi bude sexy auto."
Kyuhyun si povzdechne a raději se podívá na své hodinky, kde už je nastavený čas místa, kde přistávají.
***
Hodiny na mobilu ukazují 08:06. Běžící chlapec vrátí mobil do kapsy. Je to ten z fotky. Sungmin, jak ho Kyuhyun nazval. S batohem přes jedno rameno přebíhá ulici a míří k budově školy. Před vchodem na poslední chvíli zabrzdí. Málem srazí nějakého učitele. "Dobrý den." Pozdraví a běží dál. Učitel se za ním jenom ohlédne.
Sungmin vyběhne poslední schody a běží do třídy. Rozrazí dveře.
"Já se-" zastaví se v polovině pohyby. Za katedrou nikdo nesedí, ve třídě je podivný hluk. Rozhlédne se po třídě. Učitelka nikde. Pokrčí rameny, zavře dveře a vydá se na své místo. Batoh hodí na druhou lavici u okna, svalí se na židli a hluboce vydechne. Ten ranní běh mu dal zabrat.
"Hyuku! Kde je učitelka?" strčí do svého spícího souseda. Ne, že by mu to vadilo. Ale naštvalo ho, že běžel zbytečně. Kdo to měl tušit?
"Hmmmm, nevím." odpoví mu a protáhne se. "Slyšel jsem, že jí viděli s nějakým klukem." opře se o opěradlo a podívá se na Sungmina.
"S klukem? Že by její nový přítel?
"To asi ne. Prý vypadal dost mladě. A dost pěkně..." usměje se.
Sungmin mu úsměv oplatí. "Viděl jsi ho?"
"Ne, jen jsem to slyšel." pokrčí rameny a z batohu vyndá bagetu. Rozbalí jí a zakousne se.
"Tys nesnídal?" zeptá se ho Sungmin a pozvedne obočí.
"Snídal." odpoví mu Hyuk s plnou pusou.
"Tak nemáš nejmenší důvod jíst!" vynadá mu, vytrhne mu bagetu z ruky a sám si kus ukousne.
"Hej! To je moje!" Hyuk si vezme bagetu zpátky.
"Stejně tam máš ještě dvě!"
"Jenom jednu! Třetí jsem nestihl."
V půl deváté mají snědenou skoro polovinu bagety. Už se o ní nehádají, jen si jí navzájem berou od úst. A při žvýkání si povídají.
"Třeba se tam zapovídá a zapomene na hodinu." zasní se Hyuk.
"A na druhou." Sungmin se ke snění přidá.
"A na třetí." pokračuje Hyuk.
"A na čtvrtou už máme někoho jinýho." ukončí snění Sungmin a chce si vzít bagetu.
V tom se otevřou dveře a vejde učitelka. Sungmin udělá přesný opak toho, co chtěl, a bagetu zastrčí Hyukovi skoro až do krku. Ten jí ale včas vyplivne a uklidí zpátky do batohu. Oba tajně dožvýkávají zbytky v ústech.
"Dobrý den, omlouvám se, ale něco jsem vyřizovala s novým studentem."
Až teď si třída všimne kluka u tabule. Sungmin okamžitě krade Hyukovi pití, takže ho málem udusí, a zapije jídlo v puse.
Učitelka si odloží pomůcky na stůl a otočí se na neznámého kluka. "Posaď se, vyber si místo." ukáže na několik volných míst u dveří. Jen třetí lavice je volná celá. Cestou na vybrané místo ho sleduje skupinka děvčat, usmívají se na něj a mávají mu. Co se jim stalo? Nicméně úsměv jim oplatí, a aby se neřeklo, ruku taky zvedne. Holky div neomdlí a jeho zrak již vnímá někoho jiného.


Kyuhyun sedí v křesle a znuděně pozoruje muže za stolem, který si čte v nějakých listech. Konečně listy položí a zahledí se na Kyuhyuna. Ten se narovná a s očekáváním mu pohled oplatí.
"Je mi líto." řekne muž a vrátí mu papíry. "Nemůžeme Vás přijmout."
"Prosím?"
"Jste příliš chytrý."
Právě teď Kyuhyun zalitoval, že předtím to kafe odmítl. Jak rád by mu ho vyplivl do obličeje.


Hyuk přetáhl Sungmina bagetou po hlavě. Už byla přestávka. Zaslechli skřípot židle v lavici před nimi.
"Ahoj." usmál se na ně ten nový kluk, který si sedl naproti nim. Úsměv mu oplatí.
"Jsem Donghae." odmlčí se a počká, jestli nechtějí něco říct. "Lee Donghae."
"Jéé my taky!" vyklopí ze sebe Sungmin. "Teda... jenom Lee. Donghae nejsme... eh... jsem Sungmin." dokončí a usměje se. "Jo, já vím." řekne si v duchu Donghae a otočí se na Hyuka.
"Hyukjae, Eunhyuk, Hyuk..." začne vyjmenovávat způsoby, jakými ho může oslovovat.
"Hyukkie." skočí mu do řeči Sungmin.
"... jak chceš." raději skončí.
Donghae se jen pousměje a stočí pohled na Sungmina. Pak na lavici a na jeho tváři se opět objeví nenápadný úsměv.


Po mnoha nepřijetích v nejrůznějších firmách Kyuhyun zapluje do nejbližší hospody, aniž by si všiml letáku na dveřích. Opře se o pult a zavolá na kluka, co tam zrovna stojí.
"Hej, dej mi něco." O chvíli později má v ruce půllitr piva. "No to jsem zrovna nemyslel, ale co…" Než se stihne napít, někdo ho přeruší.
"Ne! To nepij!" vykřikne ten kluk, co ho obsloužil.
"No promiň, sníst to neumím."
"Odnes to jemu!" natáhne ruku. Kyuhyun se otočí směrem, kam si myslí, že ten kluk ukazuje, a spatří obtloustlého staříka.
"Fuj, proč?" vyděsí se Kyuhyun. "To to radši zkusím sníst…" dodá trochu tišeji.
"Prostě mu to odnes." Trvá si na svém kluk za pultem. Kyuhyun ještě pro jistotu zvedne obočí. On to fakt myslí vážně?
"No šup." Popožene ho trochu.
Kyuhyun naposledy nechápavě zakroutí hlavou, rychle přejde k tomu staroušovi, hodí mu pivo na stůl a znechuceně odchází zpátky. Jak tohle mohl dopustit?
"Jsem Yesung." Představí se mu ten kluk, když se vrátí zpátky.
"Nepřišel jsem se seznamovat, ale napít." Zavrčí a nepříjemně se na něj podívá.
"Miluju lidi, co ví, co chtějí." Opře se o pult a zadívá se na něj. "Škoda, že jsem zamilovaný." Dodá si v duchu.
"Hele, dej mi něco k pití, nebo se pokusím najít tvýho šéfa."
"To nemusíš, už jde." Kývne hlavou směrem ke dveřím, ze kterých zrovna vychází pohledný mladík.
"Dobrý den." Osloví jej Kyuhyun a stoupne si před něj. "Já jsem-"
"-náš nový zaměstnanec." dokončí kdosi jeho větu.
Kyuhyun se vyděšeně otočí na Yesunga, který se tak rychle objevil za ním. "Cože?"
Pak se otočí zpátky na údajného šéfa. "To nejsem! Přišel jsem se jen napít."
"Výborně. Odpoledne se u mě zastavte."
"Vy jste mě neslyšel?"
"Jmenuji se Park Jungsoo, ale říkejte mi Leeteuku." usměje se na něj mile a podá mu svou vizitku. "Pěkný zbytek dne." popřeje Kyuhyunovi a chystá se odejít do své kanceláře.
"Ale já..." Kyuhyn si povzdechne. Nemá to cenu, vůbec ho nevnímá. Co je to sakra za šéfa? Otočí se na Yesunga a probodne ho vražedným pohledem.


Sungmin a Eunhyuk vychází ze školní budovy. Došli na konec ulice a před nimi zastavilo auto. Oba se po sobě kouknou a čekají, co se bude dít. Málem jim vypadnou oči, když osoba za volantem stáhne okénko.
"Nechcete svést?" zeptá se jich Donghae a zářivě se usměje. Kluci se po sobě znovu podívají, poté Hyuk otevře dveře, Sungmin do něj strčí, sám nasedne a zavře za sebou.
"Tak kam to bude?" ptá se jich Donghae, zatím co se připoutávají.
"Domů, prosím." vyřkne své přání Sungmin a hned schytá od Hyuka výchovný pohlavek.
"Jeď k nádraží, pak budeme navigovat." nasměruje ho za něj.

"Jo, ještě kousek... támhle k té odbočce." upřesní Hyuk místo, kde má Donghae zastavit. Výhodou, kterou tahle šnečí rychlost má, je, že Hyuk bude vystupovat. A on pak bude se Sungminem v autě sám. Může třeba zajet někam, kde budou sami, a tam ho může zkusit... sbalit... nebo jak tomu lidi říkají.
Donghaeho nálada poklesne ve chvíli, kdy se i Sungmin začne zvedat.
"Vy jdete oba?" snaží se, aby jeho otázka nezněla moc zklamaně.
"Jo, máme to kousek." vysvětlí Sungmin a usměje se na něj. Je tak roztomilej...
"Hlavně aby tys to neměl moc daleko." A jak se stará...
"Vůbec ne... asi bych tudy nejel, ale taky se to dá."
Rozloučí se a Donghae dnes naposledy zahlédne Sungminův zářivý úsměv. Jo, miluju ho...



Kyuhyun sedí v kuchyni a kouká do hrnku s kafem. Ani si nevšimne, že někdo vešel a pozdravil ho.
Donghae vezme jeho hrnek a napije se. Vzápětí ho ale vyplivne zpátky.
"Fuj, máš to studený." oznámí mu a hrnek mu vrátí na původní místo.
"Hm." zamručí Kyuhyun, aniž by se na něj otočil.
"Jak jsi dopadl?" zeptá se ho Donghae a posadí se naproti Kyuhyunovi. Bez odezvy. Pak si všimne papírů na stole. Vezme je do ruky a začte se. Po chvíli se hlasitě rozesměje. Kyuhyun zavře oči. Po chvíli se z jeho hrnku, který drží v dlaních, začne kouřit.
"Bacha!" vykřikne Donghae, když kafe začne bublat.
Kyuhyun otevře oči a s leknutím hrnek pustí. "Už není studený." řekne spíš pro sebe.
"Dávej si na tohle pozor." připomene Kyuhyunovi Donghae vážně.
"Nemáš se mi smát." napomene ho Kyuhyun a poprvé se na něj podívá.
Donghae se neubrání mírnému uchechtnutí, když si vzpomene, co se píše na těch proklatých papírech. "Promiň." omluví se Kyuhyunovi a zkusí si udržet vážou tvář. "Ale tohle... no... to jsem nečekal." kývne směrem k papírům na stole.
"Byl jsem snad všude..." začne Kyuhyun. "... ale buď jsem moc chytrej, nebo moc hezkej, a kdo ví co ještě... pak jdu na panáka a místo toho dostanu praštěnýho šéfa, co mluví z cesty a šáhlýho kolegu, kterej nedělá nic jinýho, než že pije kafe... a k tomu... role psa jako vedlejšák. Nemyslíš, že je to trochu moc?"
Donghae se nadechne, že něco řekne, ale Kyuhyun ho přeruší.
"Ale takhle je to vždycky. Ty jsi zamilovanej a já to odnesu."
"Asi... bychom si to měli někdy prohodit, ne? Ty se zamiluješ a já to odnesu." plácne bez rozmyšlení Donghae. Ani neví, jak ho to napadlo.
"Když vidím, jaký děláš blbosti, tak se mi do toho ani nechce." povzdechne si Kyu.
Donghae se usměje. "To si nevybereš... přijde to nečekaně."
"A stejně nečekaně to odejde." dodá Kyuhyun. Z Donghaeho předchozích vztahů se už leccos dozvěděl.
"Někdy taky ne..." řekne Donghae tiše.
Kyuhyun si jen povzdechne a zavře oči. Donghae se zvedne, přejde k němu a obejme ho. "Promiň." zašeptá. "Zkusím něco vymyslet."
"Hm." Kyuhyun se neobtěžoval použít moc slov. Věděl, že ho to za chvíli přejde. Hned, jak přijde na řadu ten... ten... Sungmin.
Sungmin...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 6. července 2012 v 0:34 | Reagovat

Aww!:p Úžasná povídka prosím tě jdu si přečíst druhý dílek!:) Moc vtipné!:) A super!:)) jen tak dál§:))

2 kiki-chan kiki-chan | Web | 9. července 2012 v 13:06 | Reagovat

[1]: Jůů, tak tři nové komentáře, navíc u povídky a navíc ještě dávají smysl... díky, úplně jsem zapomněla na ty komáří štípance :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama