Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

3) Pod kontrolou

11. března 2012 v 11:01 | Vítej na Zemi
*no tak vám přátelé pěkně děkuju... nemám vás rád...*
- no tak se na ně nezlob, oni to tak nemysleli... xDD
nevím, jestli jste vážně tak líný... a nebo prostě víte, že dřív nebo později tam to yaoi stejně bude... to se vlastně nevylučuje xD co bych se namáhal, když si můžu pár(set) dílů počkat... xDD A nebo... si zkrátka říkáte, že je na yaoi ještě brzo... že jo :)
užijte si třetí dílek...


Poslední půl hodinu před koncem vyučování byl Sungmin někde v oblacích. Pořád se usmíval a něco si kreslil. Naštěstí se koukali na nějaký dokument, který ho mimochodem vůbec nezajímal ani jednoho člověka ve třídě, takže nemusel dávat pozor. Hyuk už dávno usoudil, že s ním nebude rozumná řeč, a tak se rozhodl, že se na ten film trochu prospí. I Donghae ležel na lavici. Ovšem nespal, jako většina, ale pozoroval Sungmina. Sledoval každý detail jeho tváře, každý jeho pohyb, zvláštní odlesk v jeho očích, jeho rozkošný úsměv... zamilovaný úsměv, který bude brzy patřit jemu. Jeho rty se samovolně roztáhnou do úsměvu. Nemůže si pomoct. Zdá se mu tak roztomilý. Mnohem roztomilejší než na fotkách. Kdo ví, jak dlouho by ho vydržel pozorovat, kdyby nezazvonilo na konec vyučování.
Donghae sleduje, jak Sungmin skočí Zhoumimu kolem krku a vlepí mu pusu na přivítanou. On sám jde pomaleji. Snaží se zachovat neutrální výraz v obličeji, ovšem neubrání se mírnému cuknutí v oku.
"Jak dlouho spolu asi jsou?" zapřemýšlí. Neuvědomí si, že svou myšlenku vyslovil nahlas. O to víc se vyděsí, když se mu dostane odpovědi. "Od prázdnin."
Otočí se po hlase. Až teď si všimne Eunhyuka, který jde stejným tempem jako on. "Koncem roku měl u nás ve třídě přednášku a o pár dní později se dali dohromady." vysvětlil mu situaci trochu podrobněji a zrychlil tempo. Došel k autu a přivítal se se Zhoumim. Ten Sungminovi otevřel dveře, aby mohl nastoupit a pak si šel sednout na místo řidiče. Hyuk také nastoupil. Než zavřel, všiml si Donghaeho, že pořád stojí na místě a prohlíží si auto.
"Ten zmetek." pomyslí si. On má auto. A sakra dobrý auto.
"Jdeš?" vyruší ho z myšlenek Eunhyukův hlas.
"Ne, jsem tu svým." naznačí pohybem hlavy kamsi za roh.
"Aha, tak se uvidíme tam." zavře dveře a auto se rozjede.
Donghae chvíli pozoruje odjíždějící auto a pak se zarazí. Vždyť on neví, kde to kino je. Rychle se rozeběhne ke svému autu.


Kyuhyun se vrací s prázdným tácem k pultu. Pozorně si prohlédne svého kolegu. Yesung sedí na židli, nohy pokrčené a pohodlně zapřené a upíjí ze svého kafe. Kyuhyun se rozhodne ho napodobit. Také si sedne na židli, zkontroluje, v jaké výšce má položené nohy a jestli má stejnou možnost, a vytáhne mobil. Yesung se na něj otočí.
"Co si myslíš, že děláš?"
"Co ty?" zareaguje okamžitě a stále palcem přejede po tlačítkách na mobilu.
"Já piju kafe, ty si hraješ s mobilem." Brání se Yesung.
Kyuhyun se ušklíbne. "Jo, už jsi jich vypil víc, než jsi jich stihl roznést." Ale nepodívá se na něj. Yesung neodpoví, ale ještě chvíli se na něj dívá, než odvrátí pohled zpět ke svému kafi. Děsí ho jeho vlastní myšlenky, které mu říkají, že ten kluk vůbec není ošklivý.
Kyuhyun si povzdechne a zvedne se. "Jdu dělat polívku."
Yesung koutkem oka zahlédne kluka, který právě vchází a vyskočí ze židle. "Já jí udělám!" Než Kyuhyun stačí dojít ke dveřím, Yesung už je dávno za nimi.
Kyuhyun zamrká a otočí se zpátky. Před pultem stojí nějaký kluk a zmateně hledí na Kyuhyuna. Jen tam tak stojí. Kyuhyun pozvedne obočí. Chce něco? Kluk se nenápadně rozhlíží po okolí. Kyuhyun má co dělat, aby mu nepoložil nějakou nepříjemnou otázku. Ale má pocit, že zrovna tohle by jeho šéf slyšel, i kdyby byl někde na horách. I když jeho by asi stejně nevyhodil. Kyuhyun se také rozhlédne. Hledá něco?
"Eh…" začne nenápadně a snaží se vymyslet nějakou slušnou verzi plánované otázky. Pak mu ale dojde, že je to třeba tím, že čekal Yesunga. "… šel dělat polívku." Ukáže za sebe. Neznámý kluk se nervózně usměje, cosi zamumlá a jde se posadit.
Kyuhyun ještě chvíli zírá s otevřenou pusou. Co tohle bylo? Pohledem sklouzne k Yesungovo kafi. Zoufalá situace. Napije se tak, aby Yesung nic nepoznal. Vzápětí se oklepe odporem. "No fuj."


Donghae opět sleduje Sungmina se Zhoumim, jak něco domlouvají u pokladny. Hyuk mu něco vypráví, ale on ho vůbec nevnímá.
"Posloucháš mě?" strčí do něj, když se mu nedostane odpovědi.
"Ne, promiň." otočí se na něj a omluvně se usměje. "Cos říkal?"
"Ptal jsem se, jestli půjdeme koupit pití."
"Jo, můžeme."
Cestou se ještě nenápadně otočí za Sungminem. V tu chvíli se Sungmin také otočí. Usměje se a kývne na něj. Donghae se také usměje a než se otočí zpět, zahlédne Zhoumiho ruku, jak se mu obtočí kolem pasu.
Hyuk už mezitím koupil pití a teď sleduje nabídku popcornů.
"Jaký chceš? Mají támhlety čtyři druhy." ukáže na velkou tabuli nad pokladnami.
"Hmm..." Donghae se na chvíli zamyslí. "Tak vezmeme od každýho jeden a budeme si je půjčovat."
"Jsi génius." vyslechne si slova chvály a zase se věnuje Sungminovi. Nemůže si pomoct. Musí si ho hlídat.
Když k nim přijdou a dají jim lístky, každý popadne jedno pití a jeden popcorn a zamíří do sálu.


Jak se dalo čekat. Zhoumi se Sungminem se k sobě tiskli na dvojsedadle, vedle Sungmina seděl Eunhyuk a pak Donghae. Hyuk mu zase něco vyprávěl. Nechápal to. Nechtěl náhodou koukat na film? Moment… on se ho vlastně na něco ptal, aby mohl dělat, že se dívá na něj a přitom pozorovat Sungmina. Pro jistotu měl ještě skoro celo dobu brčko v ústech, aby nemusel moc odpovídat.
"… a na rozlučce s prázdninama jsem slavil rozchod." Donghae se podivil, jak se to k němu do vnímání dostalo, ale samozřejmě okamžitě zareagoval.
"Slavil jsi rozchod?"
"Věř mi… kdybys chodil s NÍM, tak taky slavíš." Vysvětlil Hyuk a pak zase pokračoval. Donghaeho ale více zajímalo, jak se ti dva vedle navzájem krmí. Mohl se mračit. Byl si jistý, že to Eunhyuk nepozná. Nebylo tam takové světlo a on pořád těkal pohledem po sále a občas se zadíval na obrazovku. Donghaeho pohled ho znervózňoval. Netušil, že nepatří jemu.


"Kam zas koukáš?" ptá se Kyuhyun Yesunga, který opět sedí na židli a pozoruje toho kluka, se kterým si předtím tak pěkně pokecal.
"Ale… jen tak do blba."
"Nebo na blba?"
"Není to blb!"
Kyuhyun pozvedne obočí.
"Sakra."
"Líbí se ti?"
Yesung neochotně přikývne. Kyuhyun nad tím zakroutí hlavou a protočí oči. Tohle nikdy nechápal. Raději odnese další plný tác, než aby se tady s ním musel o tom bavit.


"No tak to byla hovadina!" Sungmin si otírá slzy smíchu, zatímco zbytek odkládá tácy s polívkou na stůl
"Největší." Hyuk mu dá za pravdu, když si sedá vedle Haeho, která sedí naproti Sungminovi. "Jsem rád, že jsem šel s váma." usměje se a pustí se do jídla.
Zhoumi si sedne vedle Sungmina a automaticky mu položí ruku kolem ramen. Jako by vycítil nebezpečí, majetnicky si ho přitiskne k sobě.
Donghae už má dávno příbor v ústech, kdyby snad po něm chtěli něco říkat, aby měl výmluvu. A opět nenápadně pozoruje Sungmina tím, že dělá, že za ním je cosi zajímavého.


Kyuhyun pozoruje Yesunga, který sleduje toho kluka, jak dojídá, balí si věci, odnáší tác, usměje se a zamumlá něco, co by mohlo znamenat rozloučení a odchází. Pak se zoufale sesune na židli a zaboří hlavu do kafe.
"Proč si s ním nepromluvíš?" ani neví, kde se to v něm vzalo, ale prostě to z něj vypadlo. Yesung se na něj otočí.
"Zbláznil ses? Vždyť ani nevím, jestli bych ho zajímal. Ani nevím... nevím o něm vůbec nic, jenom že je- Hej, kam jdeš?"
Kyuhyun se totiž otočil, obešel pult a zamířil k východu. To jako odchází? Nenechá ho domluvit? A proč se shýbá k zemi? To jde zametat? Bez smetáčku a bez lopatky? Co to má být? Na všechny tyto otázky Yesungovi odpoví kartička, co mu přistane u hrnku.
"Kim Ryeowook?" Tázavě se podívá na Kyuhyuna. "Myslíš, že je to jeho?"
Kyuhyunovo protočení očí ho donutí se znovu podívat na kartičku. Je tam fotka. Jeho fotka. Takže... by to mohlo být jeho... ne?
"Určitě se pro to vrátí." řekne Kyu tajemně. "Je tam i telefonní číslo." upozorní ho, než zmizí v kuchyni.


Poté, co se Donghae protáhne za Hyukem, aby si mohl odskočit, Sungminův pohled padne na Eunhyuka, který je pořád otočený směrem, kam odešel. Hodí po něm zmuchlaný ubrousek. Jakoby nic se na něj otočí a kývne hlavou, že může mluvit. Sungminovy oči se pohnou směrem, kam odešel Donghae. Pak se podívá na Hyuka a pozvedne obočí. Hyuk se na něj dívá docela zmateně. Tyhle jeho oční komunikace nikdy pořádně nepochopí. Zkusí zopakovat, co Sungmin předváděl, ale stále nechápe. Zamračí se. Zhoumi se musí tiše smát. Nemůžou používat slova?
Sungmin tedy celý postup zopakuje ještě jednou. Pomaleji. A na konci se mírně pousměje. Jenže se mu to zvrtne a vznikne z toho ďábelský úšklebek. V tom to pochopí. Vezme do ruky ubrousek, co po něm hodil a hodí ho po něm zpátky. "Dej mi pokoj!" Sungmin se začne hlasitě smát.
"No neříkej, viděl jsem, jak jste se tam smáli."
"Smáli jsme se filmu, asi jako všichni ostatní." brání se. Zbytečně. Sungmin se nepřestává smát.
Hyukovi sklouzne pohled na tác vedle něj a pak se podívá na kraj, kde jsou ostatní.
"Myslíš, že mu to můžu dát sem?" zeptá se Sungmina a ukáže na hromadu s jejich tácy.
"Myslíš, že z toho bude ještě něco jíst?" odpoví mu otázkou a znovu zadržuje smích.



Kyuhyun stojí u kuchyňské linky a pozoruje vodu v konvici. Znovu se mu vybavilo, jak se 'postaral' o to, aby ta pitomá kartička vypadla. Nemůže uvěřit tomu, že to udělal. On mu normálně pomohl. Pomohl cizímu člověku. A svýho kámoše ani nepodrží. Spíš naopak. Ale když... on měl tu kartu tak blbě... přímo vybízela k tomu, aby vypadla... Klíče zachrastí v zámku a Kyu otočí hlavu směrem ke dveřím z kuchyně. Jen tam čeká, až se Donghae objeví. Proč jde domů tak pozdě?
"Kdes byl?" zeptá se ho a otočí se zpátky ke konvici, jako by ho vůbec nezajímalo, co mu odpoví.
"V kině." odpoví jednoduše.
Náhle to Kyuhyuna začne zajímat. "Se Sungminem?" po vyslovení otázky se zašklebí, ale tak, aby to Hae neviděl. Ale ten na něj naštěstí nekouká.
"Taky."
"Eh?"
"Má přítele." zavrčí.
Kyuhyun se rozesměje. "Bezva, jedeme domů?" zeptá se, i když tomu nedává žádné naděje. Předem ví,co mu na to odpoví.
"Ne." odpoví až skoro nepřítomně. Hledí z okna a zdá se, že nad něčím přemýšlí.
Kyu na něj chvíli zmateně kouká, ale poté jen pokrčí rameny a rozhodne se ho nerušit.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Vaše oblíbené zvíře?

Kočkopes
Ryboop
Bobromýval

Komentáře

1 Majka :3 Majka :3 | Web | 13. března 2012 v 15:26 | Reagovat

no tak táto poviedka je dokonalá :3 teraz som si prečítala všetky tri diely a fakt sa mi zapáčila :D hehee teším sa na pokračovanie ;)

2 kiki-chan kiki-chan | Web | 13. března 2012 v 17:43 | Reagovat

[1]: áách, děkuji :)

3 Majka :3 Majka :3 | Web | 13. března 2012 v 20:06 | Reagovat

[2]: nemáš za čo ďakovať :D len už aby bolo pokračovanie :D fakt sa mi tá poviedka páči :D

4 Kaoru (Yumi) Kaoru (Yumi) | 6. července 2012 v 0:53 | Reagovat

Ach!!:) To je boží!:) Už se těším na další dílek!:) Úplně nehorázně!:) Chci vědět jak to dopadne!;) OMO!:) Prosím už napiš další dílek!:))

5 kiki-chan kiki-chan | Web | 9. července 2012 v 13:12 | Reagovat

[4]: jéžiši, děkuju moc... ale asi tě zklamu, tohle hned tak nedopadne... ještě budeš muset přetrpět pár(cet?) dílů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama