Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

Bez tebe

26. května 2012 v 10:38 | Jednorázovky
Takže toto jsem konečně po půl roce dopsala!... ehm... je to dost krátký... nemá to ani tisíc slov... s takovou nepouštím do éteru žádnou část kapitolovky... původně jsem to chtěla jako drabble, ale to se nevyvedlo, když jsem se po chvilce podívala na počet slov... 188... a to jsem byla teprv na začátku... xD Takže drabblu se ode mě asi nikdy nedočkáte, to je na mě moc moc krátký xD Jo a omlouvám se, jak je to nalepený na sobě, ale já jsem tak nějak psala a psala, pak jsem přestala, a pak jsem zase pokračovala a nikde jsem to neoddělila xD A nechci porušovat pravidlo, že po sobě nic nečtu... Takže budu ráda, když mi za to třeba vynadáte, že se to kvůli tomu nedá číst, protože mě to třeba donutí, ale jestliže to nikdo číst nebude, tak nebudu ani já, na to fakt nemám xD


Je to psané v první osobě, což já moc nepíšu... skoro vůbec...
Původně jsem to psala na určité osoby, ale nakonec jsem to udělala tak, že si tam můžete šoupnout kohokoliv, kdo tam pasuje... nebo dřív pasoval... nebo třeba bude pasovat... (vzhledem k tomu, že nevím, kdy to dopíšu) a pak mi napište, jaké osoby jste v tom viděli... a třeba i část, díky které si to myslíte... myslím, že by to mohlo být zajímavé...


Neobsahuje přímou řeč a jména, obsahuje sex... takže 18+? eh, možná jen 15+



Dveře se pod váhou našich těl zavřou. Naše jazyky se divoce proplétají v rytmu vášně. Strháváme ze sebe oblečení rychlostí světla. Do postele už padáme oba nazí. Pode mnou leží cizí kluk. Ne, není tak úplně cizí. Vlastně vůbec není cizí. Je to můj kamarád. Kolega. Ale nejsi to ty. Nevím, čím to je. Jestli alkoholem, nebo tolika měsíci bez sexu. Možná obojím. Myslel jsem... ne, doufal jsem, že na tebe počkám. Ale dneska... nevím, jak se to stalo. Touha po něm mě naprosto ovládla. Nikdy jsem nepochopil, jak tak primitivní pud, dokáže ovládnou tak dokonalý nástroj, jako je lidský mozek. Ale prostě je to tak. Líbám jeho jemnou kůži na krku a sem tam skousnu. Užívám si jeho tiché sténání. Jeho ruce putují po mých zádech. Vzrušeně mi sténá do ucha. Cítím jeho tvrdou chloubu na té své. Chci ho. Tak moc ho chci. Odtáhnu se, abych se mohl pokochat jeho tělem. Ksakru. Je tak sexy. Musím ho mít. Vím, že on mě chce stejně. Dívá se na mě zastřeným pohledem. Zrychlený dech uniká skrz pootevřené rty, na které se po chvíli hladově vrhnu. Dlaněmi bloudím po jeho těle, zkoumám každý jeho sval. Přitisknu se víc k jeho klínu a mírně pohnu pánví. Opět vzrušeně zasténá. Bože. Tak rajcovní. Nechám se jím přetočit na záda a na chvíli se oddám jeho péči. Neubráním se myšlence na to, jak ses o mě vždycky staral ty. Bože, co to dělám? Nechal jsem se jím svést. Snažil se o mě už nějakou dobu, ale vždycky jsem dokázal odolat. Tak proč dneska? Zasténám, když se jeho jazýček dotkne mé bradavky. Jemně jí obkrouží a pomalu přejede k té druhé. Jeho ruce mezitím putují přes mé boky až ke stehnům. Opět se vrátí k mým rtům a hladově se na ně vrhne. Nemám sílu odporovat. Lehce mi roztáhne nohy od sebe a hladí mě po vnitřní straně stehen. Sakra. Proč dělá všechno přesně tak, jako ty? Jako by nás někdy sledoval. I když... je to vlastně dost možné. Vpluju mu rukou do vlasů a víc se na něj natisknu. Znovu ho přetočím pod sebe. Z jeho rtů se přesunu na krk. Jemně po něm přejedu rty, poté i jazykem. Opět zasténá. Hladí mě po zádech. Jeho prsty lehce krouží po každém kousíčku mých zad a hledají body, které mne donutí zasténat. Přesunu se k jeho bradavkám. Nevěnuju jim takovou péči, jen zběžně olíznu. Nemůžu ho laskat moc dlouho. Pořád myslím na tebe. Kdy už to přestane? Až budu v něm? Nechci na tebe přestat myslet, ale možná by to tolik nebolelo. Ale co já vím. Třeba si taky užíváš s někým jiným. Nejsem naivní, abych si myslel, že mi zůstaneš věrný. Ale já chtěl. A nestalo se. Může za to on? Může za to alkohol? Můžeš za to ty? Ne, můžu za to jen já. Ale už nemůžu couvnout. I když to bolí, potřebuju uvolnění. Odtáhnu se od něj a nadzvnednu ho. Nedočkavě roztáne nohy. Podívám se mu do očí. Tak zastřený pohled. Chytím ho za půlky a trochu je roztáhnu od sebe. Na chvíli se zarazím. Neměl bych ho nějak připravit? Nebude ho to takhle bolet? Ty jsi mě vždycky-... Zatřepu hlavou. Nemůžu. Déle už to nevydržím. A on taky nevypadá, že by chtěl čekat. Nasměruji svojí erekci k jeho otvoru a pomalu do něj začnu vnikat. Mučivě pomalu, pro mě. Přeci jen mu nechci ublížit. Jeho tvář se lehce zkřivila bolestí, ale nezastavil mě. Pokračoval jsem, až jsem se do nej konečně dostal celý. Můj vlastní sten přehlušil ten jeho. Bože, tak úzký prostor. Nic takového jsem nikdy nezažil. Ne, nic ti nevyčítám, nikdy jsem o to nejevil zájem. Ale... po tomhle možná budu. Obtočil mi nohy kolem pasu a přirazil proti mně. Co to? To je tak nedočkavý? Nevadí. Tím líp pro mě. Začal jsem se v něm pohybovat. A on... zasténal... moje jméno. Bože, moje jméno z jeho úst. Zní to tak... tak... ach, udělal to znovu. A mě tím donutil zrychlit. Měl bych to taky zkusit? Jeho jméno... Nemůžu. Vrhnu se na jeho rty. I když se mi jeho sténání velice líbí. Stejně to dlouho nevydržíme. Nedostatek kyslíku je rapidní. Mé přírazy jsou čím dál rychlejší a prudší, naše sténání hlasitější. Můj mozek vypnul, konečně, a já si ho mohl vzít pořádně. Rychle, tvrdě, bez slitování, bez toho, aniž by mě tížilo svědomí. Už jsem cítil ten známý pocit blížícího se vrcholu, který jsem tak dlouho nezažil. Nevnímal jsem nic. Poslední, co jsem slyšel, a co jediné mě mrzí, byl můj vlastní nedobrovolný výkřik jeho jména. Poté jsem viděl jen černo, možná jsem na chvíli ztratil vědomí, co já vím. Nevím, kdy se udělal on, ani jestli se vůbec udělal, bylo mi to fuk. Když jsem přišel k sobě, ležel jsem přes něj a prudce jsem oddechoval. Zběžně jsem se na něj podíval. Vypadalo to, že spí. Neřešil jsem to a znovu zavřel oči. Bylo mi ze sebe špatně. Jako by mi to všechno docházelo až teď. Pevně jsem semkl víčka, abych zahnal slzy, které se draly ven z očí. Opravdu mi to dochází až teď. Přežije vůbec po tomhle náš vztah? Mohl bys mě přeci pochopit, v naší situaci, ne? Chtěl jsem se zvednout a odejít, ale neměl jsem sílu. Byl jsem až moc unavený. Jen jsem se převalil, abych neležel na něm a přehodil přes sebe nějakou látku. Netuším, co to bylo. Snad se probudím dřív než on a vypařím se. A právě teď, v tuhle chvíli, si přeji, abys mi po dobu své nepřítomnosti nezůstal věrný. Nepřežil bych to. Miluji tě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Foxie Foxie | Web | 28. května 2012 v 11:25 | Reagovat

Jo, líbí se, ale nikoho konrétního si pod tím představit neumím, je to tak nějak pro mně anonymní, ale to vůbec nevadí

2 kiki-chan kiki-chan | Web | 28. května 2012 v 15:21 | Reagovat

[1]: :) nevadí, to je taky v pořádku :) díky

3 Hanako Hyuuga Hanako Hyuuga | E-mail | Web | 10. září 2012 v 21:48 | Reagovat

je to nádherná povídka, moc se ti povedla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama