Kdo chce reklamu (obecnou pochvalu, obecné nadávky) psát, místo si najde... a kdo ne, tomu bude smazána

"Udělám všechno, co ti na očích uvidím... jenom mi musíš říct, CO tam mám vidět."

"... soon I'll be on my way, spreading joy everywhere, there's no one like me..."

This could possibly be the best day ever
TODAY IS GONNA BE A GREAT DAY

Manažer vede lidi tam, kam chce, aby šli. Leader vede lidi tam, kam oni chtějí jít.

Kdo mě to zas zkouší?

2. července 2013 v 17:58 |  INSPIRACE
Tak jako ve škole máte zkoušky, které prověřují, zda danou látku zvládáte, a zda máte na to projít dál, i v životě jsou takové zkoušky. Ovšem málokdo s nimi počítá. Myslí si, že by být neměly, a že jsou jen proto, aby znepříjemňovaly život.


Oni ale plní naprosto stejnou úlohu, jako zkoušky ve škole. A je jedno, jestli je nazýváte problémy, nebo překážkami, nebo jinými výrazy. Někteří se s nimi snaží vypořádat tak, že je ignorují a čekají, že prostě vyšumí. Některé možná ano. A myslíte si, že to je správně? Jen jste dokázali, že si nezasloužíte se posunout tím směrem, kterým vás to táhlo.

A proč tady tohle píšu? No protože se mi už podruhé stalo něco, co mě vážně naštvalo... a nazývá se to... poškozený soubor s rozepsanou povídkou.

Poprvé, když se to stalo, tak se mi poškodily skoro všechny, co jsem měla ve flashce (byla nějaká rozbitá). A to tak, že soubor otevřu a místo textu se mi objeví několik stran křížků. Takových... ########.
To docela naštve. Zvlášť, když tam máte tu nejaktuálnější verzi. Zvlášť když jste strašně nadšení, že už máte skoro hotovo, že už máte přes 3 000 slov a chybí vám jen úplný závěr a konec prostředku (ou, to je divné slovní spojení). A neaktualizovaná verze má něco přes 2 000 slov. Naštve to, vážně. Víte, co tam má být, ale už nevíte, jak přesně jste to tam měli.
S ostatníma povídkama to nedopadlo tak strašně, protože jsem se věnovala hlavně téhle :)

No a dneska znovu. Tentokrát ne ve flashce, ale u babi v Bookym. Tam se totiž věnuji hlavně MiMin speciálu, abych nemusela pořád tahat flashku. No fajn. Píšu, jako vždy, uložím, Booky se restartuje. Na to už jsem zvyklá, dělá to často, už by měl jít do opravy. Ale vždycky jsem to obnovila a v pohodě. No ale tentokrát se mi při obnově souboru objevilo hlášení, že mám vybrat jazyk a formát atd. ...a do prdele... otevřu a opět několik stran pouze ##########.

Pokud vás potkává něco podobného, v jakékoliv oblasti, máte dvě možnosti. Můžete to řešit způsobem, že si řeknete... tohle je důkaz, že se mám věnovat něčemu užitečnějšímu, sbohem...
A nebo si můžete říct... tohle je výzva, musím dokázat, že na to mám/že to fakt chci...
Někteří mají pocit, že by měli zjišťovat a radit se s někým, která možnost je správná. Ale nikdo vám neporadí, co máte udělat vy. Vždycky vám poradí to, co by udělal on. A jestliže se vaše zájmy liší, nezáleží na tom, jak moc se máte rádi, ale on vám neporadí dobře. Správný způsob je ten váš. Ten, na který se vy cítíte. Překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Ale ne každý je na to připravený.

Já mám svoje povídky ráda a chci je dokončit. Všechny.


Doufám, že vám tenhle článek k něčemu bude a že příště popřemýšlíte o tom, jak budete řešit své problémy :)
Miluju vás :-*

K!K!NK@^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama